Co jsem přišel udělat, to budu dělat

Čtrnáctá Beseda v Besedě. Název: Francouzské volby na vlně populismu? Hosté: Jacques Rupnik, Lukáš Macek a Lenka Zlámalová. Místo a čas: Malostranská beseda v Praze, pondělí 15. května 2017. Moderátorka: Veronika Sedláčková. Debata doprovázená hudbou dua Adams Emily ve složení Emilie Bauerová a Martin Adamovský.

Lenka Zlámalová, analytička ECHO24.cz, považuje Macrona za „velkou inovaci“. „Vystupuje jako anti-establishmentový kandidát, a přitom má nejvíc establishmentové CV.“ A dodává, že podle ní Macron počítá s tím, že k němu „přeběhnou“ lidé z jiných stran. S tímto ale nesouhlasí politolog Pařížského institutu politických studií v Dijonu Lukáš Macek. „On (Macron – pozn. aut.) se nestaví proti establishmentu, ale proti politickému establishmentu, v našem prostředí proti stranickému sekretariátu, proti zavedeným móresům francouzské politiky.“ Nesouhlasí ani s výrokem o přeběhlících. „Když přetáhneme tři poslance, jsou to přeběhlíci, když se strany rozštěpí pod vlivem politických tlaků, nelze to nazývat přeběhlictvím.“ Emmanuel Macron dle jeho slov získal velkou část socialistické stany. I proto se domnívá, že ve srovnání s prezidentem Nicolasem Sarkozym je Macron „kvalitativně jinde.“

Na otázku, zda není nový francouzský prezident podobný kupříkladu českému ministru financí, který také přišel ze soukromé sféry do politiky, odpovídá politolog Jacques Rupnik, že se dle jeho názoru jedná o „dva aktéry různého typu.“ Macron je podle něj představitelem výkvětu francouzského akademického systému, který mohl dělat cokoliv, ale zvolil veřejnou službu. Posléze dospěl k závěru, že francouzský systém je „zablokovaný,“ a tak se rozhodl jej změnit. Oproti tomu je Andrej Babiš příkladem „podnikatelského populismu.“

Změní E. Macron politickou mapu Francie? Podle Lenky Zlámalové může, jelikož v současné době panuje nedůvěra k socialistické vládě i straně, na druhou stranu je také skeptická, proč by se změna měla podařit E. Macronovi, když se nepodařila ani N. Sarkozymu, který měl vhodnější společenské klima. Navíc považuje jeho ekonomický program za příliš měkký na to, aby dokázal reformovat francouzskou ekonomiku.

Lukáš Macek vysvětluje, že podle něj N. Sarkozy po svém zvolení několik měsíců slavil své vítězství. Pak přišla krize a on už nebyl schopen k reformám. Macronův ekonomický program tak kriticky nehodnotí, protože je podle něj lepší měkčí splnitelný program než tvrdý, ale nerealizovatelný program.

Jacues Rupnik s Lukášem Mackem souhlasí. Sarkozy podle něj začátek mandátu promrhal. Celý jeho program ale hodnotí jako neuskutečnitelný.

Prezident Macron vzbudil velká očekává hlavně mimo Francii, říká Lenka Zlámalová, ve volbách ale získal nejslabší mandát za celou 5. republiku. S tím nesouhlasí ani Jacues Rupnik, ani Lukáš Macek, který říká, že na počty hlasů měl E. Macron více hlasů než Francois Holland, navíc, jaká je jeho podpora, se zjistí až v parlamentních volbách, které Francii čekají v červnu.

„Když intelektuál zabloudí do politiky, může to přinést to nejlepší (Václav Havel u nás, či v USA Barack Obama), ale i to nejhorší,“ říká Jacques Rupnik. Obama podle něj zachránil automobilový průmysl, dobrý projekt byl i obamacare, ale měl slabiny hlavně v zahraniční politice. „Dostal Nobelovu cenu jen za to, že nebyl G. Bush.“ Zároveň dodává, že E. Macronovi věří, když říká „já vám slibuji jedno, že co jsem přišel udělat, to budu dělat.“ Ale samozřejmě připouští, že je nejisté, zdali se to povede. Za úspěch by Jacques Rupnik považoval i to, kdyby se podařilo změnit jen pár věcí.

Co se týče Evropské unie, je podle Lukáše Macka potřeba oddělit tři roviny EU – symbolickou rovinu dynamiky (v důležité členské zemi vyhrál někdo, EU nepovažuje za problém, ale řešení); rovinu toho, co E. Macron skutečně chce udělat (vícerychlostní Evropě); rovina Francie samotné, která pokud bude chtít něco prosazovat, musí obnovit svou kredibilitu, zejména ekonomickou, a musí být schopná držet krok s Německem. Pokud se E. Macronovi nepodaří domácí reformy, zůstanou první dvě roviny symbolické, pokud se mu to povede, budou se muset některé členské země (V4, severní Evropa) jasně rozhodnout, kde stojí.