Vzdělání a prosperita jsou naprosto bezpodmínečně propojeny

Institut pro křesťansko-demokratickou politiku uspořádal kulatý stůl „Vzdělání jako ekonomické téma. Kvalitním vzděláním k prosperitě“ Ve čtvrtek 11. května se sešli odborníci ze sféry vzdělávání, aby debatovali o budoucnosti dané oblasti v ČR. Jednání se zúčastnili vicepremiér pro vědu, výzkum a inovace Pavel Bělobrádek, místopředseda Výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu Poslanecké sněmovny PČR Jiří Mihola, rektor Univerzity Karlovy Tomáš Zima, rektor Masarykovy univerzity Mikuláš Bek či ekonom a bývalý guvernér ČNB Pavel Kysilka.

Setkání otevřel Jiří Mihola, který zhodnotil aktuální situaci. Ocenil, že se řada věcí podařila pomocí zákonů posunout dál, nicméně zdůraznil, že jsou stále věci, na kterých se musí pracovat. Následně hovořil Pavel Bělobrádek, který podtrhnul propojenost vzdělání a ekonomického vývoje. „Vzdělání a prosperita jsou naprosto bezpodmínečně propojeny“. Dále prohlásil, že „některá čísla týkající se vzdělání nejsou úplně povzbudivá, ale celková úroveň, a to především díky jednotlivým učitelům, je stále velmi dobrá.“ Na závěr vyzvedl potřebu existence dlouhodobé koncepce, která je nutná pro celosvětové posílení úrovně českého školství ve srovnání s ostatními státy světa.

Slova se ujali také rektoři Univerzity Karlovy a Masarykovy univerzity. Tomáš Zima upozornil na to, že změny ve školství nejsou politicky vděčné, neboť se jejich výsledek většinou ukáže až v dalším volebním období. Podotkl také, že když zvážíme výši odměn univerzitních asistentů, nelze se divit, že se raději uchýlí do soukromé sféry. „Mladí si jednoduše udělají trojčlenku a zjistí, že je výhodnější jezdit s vozíkem nebo stát za pokladnou v Lidlu.“ Dotkl se také problematiky revoluce 4.0, kterou podle něj nebude mít kdo dělat, pokud většina středoškolských studentů nebude dělat maturitu z matematiky.

Mikuláš Bek se zaměřil na statistický pohled na české vysoké školství. Uvedl, že podle výzkumů je struktura českých absolventů vysokých škol stejná jako v zahraničí, a to, že tu údajně máme příliš mnoho kulturních antropologů, jak lze v některých debatách zaslechnout, není podložené daty. Podle jeho názoru lze problém financování českého školství řešit dvěma způsoby, buď dojde k navýšení veřejných výdajů na školství, nebo dojde k vyšší participaci občanů na vzdělání. Za současné výše prostředků určených na české vysoké školství začnou mít dle něj nejpozději v roce 2022/2023 české vysoké školy problém být konkurenceschopné ve srovnání s vysokými školami ve světě. Nejpozději příští vláda se podle něj bude muset jasně vyjádřit k dlouhodobému směřování školství.“

Podle Jiřího Němce z pedagogické fakulty Masarykovy univerzity by se mělo prioritně najít řešení financování pedagogických fakult. Do diskuze se zapojil také Vladimír Kolder, předseda Sdružení soukromých škol Čech, Moravy a Slezska a zdůraznil, že soukromé školy jsou připraveny spolupracovat a aktivně se do projektu zapojit. Jeho kolegyně Pavla Katzová apelovala na to, aby se reforma soukromého školství neopomíjela, neboť za současné úpravy se bude ztěžovat jeho srovnatelnost s veřejným školstvím.

Ekonom Pavel Kysilka prohlásil, že v současné době máme výhodu, že máme relativně levnou a disciplinovanou pracovní sílu, máme nedestruktivní odbory, ale do 4. průmyslové revoluce to pro nás bude znamenat problém. Roboti a jejich práce jsou levnější, pracují 24 hodin 7 dní v týdnu a nemají odbory. Průmyslníci už dnes přesunují výrobu do zemí, kde je lepší výzkum a vzdělání. Robotizace se nemusí vylučovat s nízkou nezaměstnaností, v Německu či Singapuru je míra robotizace vysoká, ale zároveň mají nízkou nezaměstnanost.

Za církevní školy vystoupil předseda Asociace ředitelů církevních škol ČR Jiří Vojáček. Podle něj reformy financování regionálního školství z dílny MŠMT pouze zakonzervovala současný stav a nereagovala na žádné změny.

Na jednání vystoupil i bývalý ministr školství Ivan Pilip, který zdůraznil nutnost všeobecného vzdělání, zvláště v době, kdy velká dostupnost informací na internetu zvyšují nároky na uživatele a jejich schopnost pracovat s informacemi. „Nyní jsme v období, kdy se relativizuje pravda. Nejde jen o matematiku, ale o obecné vzdělávání.“

Na závěr Jiří Mihola uzavřel diskuzi shrnutím základních tezí, o kterých by se měla vést další debata. Mezi nimi byla nutnost posunu ve financování vysokých škol, dořešení financování soukromého a církevního školství a přetvoření pedagogických fakult takovým způsobem, aby se staly exkluzivním prostředím atraktivním pro schopné studenty.

Jednalo se o druhý stůl s představiteli školství v ČR, který Institut pro křesťansko-demokratickou politiku uspořádal. Tímto tématem se budeme zabývat i nadále.