Pondělní večer. Brněnský Impact Hub praská ve švech. Začíná druhý díl brněnské kavárny na téma: Hackeři a zákony: bezpečnost a právo v digitálním světě. Besedující: docent Radim Polčák a profesor Miroslav Mareš z Masarykovy univerzity v Brně.

Radim Polčák hned na úvod hovoří o problému práva a společenského vývoje. „Právo by nemělo být před společenským vývojem, zkoušelo se a neosvědčilo se to.“ Je proto logické, že právo nemůže pokrývat ty nejnovější trendy.

Miroslav Mareš se dostává k tématu počítačové kriminality a vzpomíná, jak procházel komunistické sborníky z 80. let, kde už se o problematice počítačové kriminality psalo, není to tedy nejnovější záležitost posledních let. U toho zmiňuje, že postupující digitalizace stále zvyšuje možnost zneužití on-line dat k tomu, aby byl spáchán zločin. Zároveň ale podotýká, že se už skoro dvacet let straší tím, že někdo napadne systém přehrady nebo nemocnice a způsobí pohromu. Nic takového se ale zatím nestalo.

Řeč přichází i na novelu zákona o kyberbezpečnosti. V rámci jejího projednávání se dle Radima Polčáka řeší vlastně neřešitelný problém. Existence obrany v kyberprostoru automaticky znamená zásah do práv třetích osob, proto je tak složité najít rozumný a vyvážený konsenzus. To, že ji má na starosti Vojenské zpravodajství (VZ), je hlavně proto, že má lepší vybavení než armáda, navíc je to zároveň rozvědka i kontrarozvědka a může na rozdíl od armády působit i v zahraničí. Miroslav Mareš k tomu dodává, že naše obrana může začít efektivně fungovat, až budeme věřit našim obranným složkám, že nebudou zneužívat jim poskytnuté pravomoci.

Radim Polčák k problematice ještě dodává, že pro mnoho pamětníků je takováto pravomoc daná VZ problematická kvůli negativní historickým konotacím. VZ je pro mnohé ve svém fungování a vybavení podobná FBI, jak ji známe z amerických akčních filmů. Rozdílnou skutečnost však ilustruje povzdech vysoce postaveného příslušníka VZ, který vzpomínal na výroční zprávu FBI, kde byla na úvodní straně akční fotografie potetovaného vojáka ve vrtulníku za kulometem, přičemž si posteskl, že oni (VZ) nic takového do své výroční zprávy dát nemohou, jelikož ani vrtulníky, ani kulomety nemají.

Strach ze zneužití pravomocí považuje Radim Polčák za místy přehnaný. „Je sice hrozné si představit, jakou bude mít VZ moc, ale policisté také nosí zbraně a mohou střílet. Pro mě je horší představa, že mě někdo zastřelí, než že si někdo přečte můj e-mail.“

Krátká přestávka, otázky z publika a po dvou hodinách uzavíráme naší letos druhou Brněnskou kavárnu, která je organizována ve spolupráci Mladých lidovců a Institutu pro křesťansko-demokratickou politiku s laskavou podporou Nadace Hannse Seidela.