Ve světě plném nejistot a ještě horších předpovědí přicházejí Vánoce roku 2016 jako souostroví pozitivní deviace. Většina Čechů vybírá pro své nejbližší vánoční dárky, pořádají se dobročinné koncerty a charitativní akce se stále většími finančními výtěžky. Zažil jsem osobně krásný večírek, kde zněla hudba i moudrá slova zasloužilého českého lékaře, a nakonec jsme si všichni i s přítomnými profesionálními hudebníky zpívali ve slavnostní náladě koledy. Přestože český národ vyniká mezi evropskými národy možná nejvyšším zastoupením ateistů, kteří už tvoří téměř polovinu populace, i mnozí z nich se účastní křesťanských akcí nebo rituálů. To je patrně první dobrá zpráva pro budoucnost.

V rámci tradičního Týdne vědy, který se letos rozšířil už na dobrou polovinu listopadu, jsem proslovil řadu přednášek pro širokou veřejnost od západních Čech až po východní Moravu; navíc i na Slovensku. Přestože přírodovědecká nebo filosofická témata kladou na potenciální posluchače nemalé nároky, všude byly plné sály, téměř nikdo neodešel předčasně a po přednáškách probíhal pokaždé večer otázek a odpovědí. Posluchači kladli přemýšlivé a nezřídka i velmi originální dotazy, takže diskuse zabírala téměř tolik času jako vlastní přednáška. To považuji za druhou dobrou zprávu.

V posledních měsících roku probíhají na vědeckých ústavech Akademie věd i na vysokých školách pravidelná hodnocení grantových projektů. Postupně jsem zažil tato hodnocení obrazně řečeno na obou stranách grantového hřiště: jako člen řešitelského týmu na svém pracovišti, ale také jako oponent při obhajobách jiných týmů na cizích pracovištích. V obou případech mě potěšilo, že oponenti našich projektů nás jednoznačně chválili, ale že podobně jsem mohl pochválit sám ve svých posudcích činnost cizích týmů, jež často zaměstnávají i vysoce kvalifikované cizince přicházejících na kratší i delší stáže právě proto, že se jim zamlouvá úroveň a nasazení našich badatelů. To považuji za klíčově významnou třetí zprávu.

V poslední době se naše společnost začíná potýkat s nedostatkem lékařů i zdravotních sester. Řada absolventů náročného a kvalitního lékařského studia odchází po absolutoriu rovnou do ciziny, kde mají lepší pracovní podmínky i vyšší příjmy. Naproti tomu jsem si mohl letos povšimnout, že se k nám vracejí mladí přírodovědci, kteří – jak to dělali někdejší tovaryši – nastoupili po ukončení studia na dlouhodobé pobyty v cizině. Přestože tam pracovali v prestižních ústavech či laboratořích, po dosažení věku, kdy mají děti a chtějí je posílat do českých škol, se vracejí domů, a obohacují tak domácí výzkumné týmy o své zahraniční zkušenosti, což je pro rozvoj naší vědy i techniky velká výhra. Nemůže být lepší zprávy, protože na dveře již energicky klepe čtvrtá technická revoluce, která bude vyžadovat mnoho prvotřídních a tvůrčích odborníků.

Můj výčet může budit dojem, že lakuji budoucnost na růžovo, když každý den přicházejí z našeho evropského okolí i z ostatních kontinentů hrůzné zprávy o atentátech, bombardování, válečných konfliktech i hromadném vyhánění a ponižování obyvatel rozvrácených států v bezprostředním okolí Evropy. V této téměř celosvětově rozbouřené scéně se však naše vlast zatím jeví jako oáza míru a prosperity málokdy dosahovaná v dějinách zemí Koruny české.

Záleží však na každém z nás, abychom si stejné postavení udrželi i v budoucnu, protože síly zla a hlouposti jsou agresivní ve své podstatě. Nebudeme-li to mít na paměti, mohlo by se snadno stát, že bychom o současné výsady snadno a rychle přišli. Dobro a pokoj může zvítězit, ale dá to fušku.

Jiří Grygar

Jiří Grygar

astrofyzik