Příběh zralý na knihu

Člověk, s nímž vás chci seznámit, je doma na ulicích, kde jde o život. Působí jako kaplan mezi policisty ve Francii. Pracuje s těmi, kdo zaujali první linii zápasu o právní stát, občanskou slušnost a prostou lidskou důstojnost. Ten zápas má skutečné oběti, které mají své jméno. Některé z těch, kdo padli v přestřelkách s teroristy, osobně poznal a ví, jak práce na frontě mezi právním státem a barbarstvím člověka obere o vše a nutí ho, aby stále znovu vykřesával poslední jiskry naděje.

Kdysi dávno pracoval v romské osadě. Z vděčného přátelství dostal od šéfa kočovníků koně a musel se naučit na něm sám jezdit: ten kůň totiž nesměl jezdit s nikým jiným. Bylo to v době, kdy jako zaměstnání měl zapsáno něco docela jiného než sociální práci – pracoval v marketingu pro jednu luxusní cestovní kancelář. Potřeboval ale být mezi lidmi, kteří stojí nohama na zemi. Začal se připravovat na povolání kněze a v rámci praxe byl zařazen jako vychovatel a trenér venkovského družstva basketbalistek. Dnes jsou z nich babičky a s jejich rodinami se přátelí dodnes. Později se sblížil s cirkusáky a staral se o duchovní vedení jejich dětí: každoročně se mezi ně vrací na Vánoce odsloužit alespoň půlnoční mši a pokaždé šapitó praská ve švech. Kdo nikdy neviděl cirkusáckou bohoslužbu, nezažil, jak krásně se dá také slavit. Snad i proto působil mnoho let jako generální sekretář sdružení provazochodců. Pro mladé organizoval se stejnou vervou nejen silniční cyklistické závody, ale i noční modlitební maraton. Chtěl rozvíjet odkaz svého přítele básníka, a tak nakonec začal sám vydávat jeho básnické knížky a organizovat večery s muzikanty. Pracoval v televizi jako produkční. S mnohými z těch, které potkal na place, si nejdříve potykal, a teprve když po čase zjistili, že jde vlastně o kněze, žádali ho o křest dětí nebo o pomoc v různých těžkostech. Za starých časů podporoval křesťany za železnou oponou a staral se o kněze, jimž sebrali státní souhlas. Usiloval o to, aby solidarita nezůstala jen planým slovem. A tak se stalo, že byl jedním z těch, kdo stavěli mosty v rozdělené Evropě.

Když padla Berlínská zeď, přijel na pozvání Miloslava Vlka do Prahy, aby pomohl připravovat křesťany pro povolání novináře. Vedle vzdělávacího institutu založil i soukromou firmu, která vyráběla v mezinárodní koprodukci filmy pro děti. Jeho cílem bylo zachránit tradici české animované tvorby pro budoucnost. Té době u nás vévodil kapitalismus bez přívlastků. Kulturní statky byly pod útokem snadného zisku. Když po několika letech dokončil, co mu bylo svěřeno a co si předsevzal, zaklapl svůj pověstný notýsek s poznámkami a vydal se dál, kde měl pocit, že ho bude potřeba víc. Věnoval se pak vysílání ze vzdálených koutů zeměkoule, které patří do Evropské unie jako součást zámořských teritorií Francie.

Noël Choux přijede do Prahy. Na večeru v kulturním centru ve Štěpánské ulici 35 se sedmého listopadu promítne ukázka z toho, co pomáhal vytvořit pro dětské publikum. Ten večer se budou promítat animované filmy věnované třem velkým náboženstvím. Natáčely se před lety v česko-francouzské koprodukci, aby se rostoucí vliv náboženství ve společnosti neponechal jen fanatikům, ale přiblížil se laskavým a pedagogicky vhodným způsobem dětem. Tyto filmy předběhly dobu. V některých školách se podle nich učí dodnes. I o tom bude ostatně beseda s mužem, který rád chodí nevyšlapanými cestami a potřebuje být mezi lidmi stojícími nohama na zemi.

[team_member description=““ social=““ link_element=“both“ color=“Accent-Color“ image_url=“http://www.ikdp.cz/wp-content/uploads/2017/05/Pavel-Fischer-foto-or-e1477407982742.jpeg“ name=“Pavel Fischer“ job_position=“Ředitel STEM Institutu“ link_url=“http://www.ikdp.cz/?cat=80″]