Jak pomoci Rusku na cestě k demokracii

Rusko dosud nikdy demokracii nepoznalo. Proč by jí mělo poznat teď?

Ruská intelektuální elita se od nepaměti dělila na „eurazijce“ a „západníky“. Oba tábory spolu polemizovaly, co je pro Rusko a jeho obyvatele lepší a tyto spory v různých obměnách a obsazení pokračují dodnes. Západníci vidí výhody demokracie v její podpoře kreativity a využití tvůrčího potenciálu talentovaných, vzdělaných a pracovitých spoluobčanů. Další výhodou je obrana před lákavým zneužitím moci. Eurazijci oponují výroky: „Těm demokratickým květinkám se v našich klimatických podmínkách nedaří. Zvadnou nebo zplaní“. Naráží na neblahé dědictví dlouhodobé okupace nájezdníky z jihovýchodu, které zabrzdilo rozvoj země a způsobilo její zpoždění za Evropou o více než dvě století. Proto prosazují model autokracie s pravoslavnou ideologií třetího Říma, dědiců Byzantské říše, kteří jsou předurčeni k záchraně zbytku prohnilého světa. Tento svět interpretují jako zdegenerovaný, bez morálky, kterou nahradily peníze, konzum a zisk za každou cenu. Protože jim zběžný pohled na současnou euroamerickou civilizaci poskytuje pro tento názor dost argumentů, má ve společnosti prostých lidí značnou odezvu.

Naše země se může stát součástí střední Evropy, pokud se Rusko vydá cestou západníků, nebo se stane východní periferií Evropy, pokud se Rusko vydá na eurasijskou cestu. Domnívám se, že většina našich spoluobčanů by preferovala první variantu. Zvolil jí i TGM, když prosadil tzv. Masarykovu ruskou pomocnou akci. Ta měla vychovat novou intelektuální elitu z ruských studentů, kteří neúspěšně bojovali v občanské válce proti přesile rudých internacionalistů a skončili v internačních táborech mimo Rusko. Měli po pádu krvavého bolševického experimentu na živých lidech nahradit miliony zavražděných a s evropskými zkušenostmi nasměrovat Rusko evropským směrem. Tento nadějný pokus selhal na podcenění brutality bolševiků, kteří pohrdali morálkou a etikou, jako přežitky buržoazní společnosti. Bezohledným terorem, hermetickým uzavřením všech informačních kanálů, které nahradila lživá propaganda a selektivní likvidací silných osobností, schopných samostatného myšlení se jim podařilo vygenerovat Homo sovieticus, který nahradil Homo Sapiens.

Po vynálezu atomové a vodíkové bomby se stalo prosazování politických zájmů vojenskou cestou příliš rizikovým, a tak se třetí světová válka odehrála na poli ekonomickém. Direktivní řízení je neefektivní, takže tuto válku SSSR prohrál a impérium se začalo rozpadat. Otevřely se hranice a internet přinesl i do Ruska záplavu informací. Mladí lidé dnes chápou, že se ruská společnost musí chtít vyléčit sama a velice statečně se pro to angažují. Chybí jim ale znalosti a zkušenosti, které by umožnily nabídnout prakticky použitelnou cestu do rodiny evropských národů. S nadějí se dívají na země bývalého východního bloku, které více či méně úspěšně uskutečnily transformační proces na cestě zpět k demokracii a chtěli by využít jejich pozitivní i negativní zkušenosti na této nelehké cestě.

Obyvatelstvo Ruska je již 99 let zvyklé žít ve lži, a věří proto jen osobním zkušenostem. Putinovi nahrálo zvýšení cen ropy, takže lidé za jeho vlády pocítili podstatné zvýšení životní úrovně. Proto mu uvěřili.  Ceny ropy se ale propadly a rezervy končí. Pokud nedojde k radikálnímu zvýšení cen ropy, dá se očekávat katarze.

Chceme-li tedy mít v budoucím Rusku místo hrozby přítele a spojence, měli bychom pro to udělat, co je v našich silách. Začít ale musíme u sebe léčením stavu naší společnosti, která byla infikována sovětským modelem, byť v lehčí formě a s menšími důsledky. Pokud se nám podaří vrátit do oběhu pozapomenutý pojem slušnost a poctivost, můžeme se stát přesvědčivým argumentem, že je návrat k hodnotám, na nichž vznikla evropská civilizace, možný. Pak můžeme i zopakovat Masarykovu pomocnou ruskou akci. Tentokrát úspěšně a v době internetu se zanedbatelnými náklady.

Alexej N. Kelin

Alexej N. Kelin

Člen Rady vlády ČR pro národnostní menšiny