Rodinná politika je investicí do lidí

Rodina je základní jednotkou společnosti a prostorem tvorby lidského kapitálu. Na její prosperitě závisí udržitelný rozvoj naší společnosti nejen v oblasti kulturní, sociální a ekonomické, ale také v oblasti výchovné a emocionální. Fungující a stabilní rodina tak představuje jeden ze základních pilířů celkové sociální soudržnosti společnosti.

Přes všechny nenahraditelné funkce rodiny jak pro společnost, tak pro jednotlivce, však není atmosféra v naší společnosti vůči rodině příznivá. Pokud bude tento nepříznivý stav přetrvávat i nadále, bude bez fungující rodiny ohrožena samotná existence společnosti. Nedostatečná podpora rodiny se totiž rozhodující měrou podílí na demografickém propadu, který narušuje mezigenerační solidaritu, prohlubuje proces stárnutí obyvatelstva a může způsobit zásadní civilizační změnu.

Žádné zázračné a rychlé řešení s ohledem na současný stav veřejných rozpočtů i dosavadní podcenění úlohy rodinné politiky v tuto chvíli neexistuje. Přesto se současné vládě podařilo vyslat jasný signál, že to s rodinami myslí vážně. Podařilo se prosadit řadu opatření, které zlepšily ekonomickou situaci rodin – postupné zvýšení daňového zvýhodnění na druhé, třetí a každé další dítě, zavedení a následné zvýšení slevy na dani za umístění dítěte ve školce, snížení daně z přidané hodnoty na nenahraditelnou dětskou výživu. Rodinám pomůže i zavedení dětských skupin.

Tyto kroky společně s dalšími prorůstovými opatřeními také přispěly k povzbuzení domácí poptávky a nastartování naší ekonomiky. Spolu s tím významně klesla nezaměstnanost a postupně vzrostly mzdy. I to je dobrá zpráva pro pracující rodiče.

Stále však v řadě oblastí přetrvává lhostejnost společnosti vůči rodině. V důsledku nedostatečné transparentnosti sociálního státu nechtěně mizí stmelující prvek vzájemné zodpovědnosti, a tím pádem i soudržnost generací. Původní přímá rodinná vazba děti – rodiče je nahrazena systémem státního přerozdělení v rámci sociálního a zdravotního pojištění. Užitek z vychovaných dětí v podobě vysokých pojistných odvodů a daní tak stát přerozdělí na důchody a zdravotnictví, zatímco rodinám zůstaly práce a náklady bez náležité kompenzace. Tvorba lidského kapitálu v podobě výchovy nové generace a plnění dalších funkcí rodiny nejsou v systému materiálně a finančně oceněny, což výrazně znevýhodňuje rodiny s dětmi vůči ostatnímu obyvatelstvu.

K dílčí nápravě tohoto stavu vláda připravuje opatření k posílení zásluhovosti pracujících rodičů v důchodovém systému s použitím odstupňovaných sazeb odvodů pojistného podle počtu dětí. To také přispěje ke zlepšení ekonomické situace rodin a k spravedlivějšímu postavení rodin s dětmi v rámci daňového a sociálního přerozdělování. Ale ještě není zdaleka vyhráno a dá se očekávat o toto opatření velký boj.

Život rodinám komplikuje také malá nabídka flexibilních a částečných úvazků, které jsou běžné ve většině vyspělých zemí. Přitom platí, že nejen matky, ale i otcové, by si přáli mít více času na to, aby se mohli věnovat výchově a rozvoji svých dětí. To si však vzhledem k celkově malé kompenzaci nákladů na výchovu dětí ze strany státu a veřejných pojistných systémů ve většině případů nemohou dovolit.

Vláda by měla vytvořit všestranně příznivější společenské klima a podmínky, odstraňovat bariéry a společenské tlaky, kterým jsou rodiny vystaveny a které ohrožují jejich funkčnost. Měla by více zdůrazňovat význam hodnoty manželství a stabilní rodiny pro harmonický život rodičů a kvalitní výchovu dětí a také pro celkové bezproblémové fungování společnosti.

Je potřeba v této souvislosti zdůraznit, že rodinná politika a politika sociální nejsou identické. Zatímco sociální politika „řeší problém“, prorodinná politika je investicí do lidského kapitálu země. Rodinná politika by neměla být tedy zaměřena pouze na ochranu nízkopříjmových domácností, ale cíleně by měla být orientována také na podporu rodin se středními a vyššími příjmy. Tyto rodiny za minimální nebo žádné podpory hradí plně všechny náklady a ve výsledku se tak svými disponibilními příjmy přiblíží těm, kteří jsou pro nízké příjmy ze sociálních systémů podporováni.

Rodinnou politiku je proto potřeba zásadně odlišit od politiky sociální i od politiky zaměstnanosti a zaměřit ji na podporu fungujících rodin a spravedlivé ocenění a kompenzaci jejich přínosů pro společnost. V rámci toho je nezbytné věnovat náležitou pozornost ocenění domácí práce a nákladů rodičů při výchově budoucí generace.

Cestu k řešení těchto problémů měla ukázat nová koncepce rodinné politiky, kterou připravuje ministerstvo práce a sociálních věcí spolu s odbornou komisí pro rodinnou politiku. Text koncepce je sice dosud pracovním materiálem, avšak způsobem tvorby i svým obsahem zatím vzbuzuje spíše řadu velkých otazníků než odpovědí na zmíněné problémy rodin a zasloužil si i oprávněnou kritiku ze strany odborníků i médií. Vicepremiér Pavel Bělobrádek proto požádal premiéra Bohuslava Sobotku, aby přípravu dokumentu zastavil a byla zahájena příprava nové koncepce. Ale to už vydá na další téma.

Otakar Hampl

Otakar Hampl

Ekonom, člen projektové rady IKDP