Rubrika

Bylo

Vzdělání a prosperita jsou naprosto bezpodmínečně propojeny

| Bylo | Žádné komentáře

Institut pro křesťansko-demokratickou politiku uspořádal kulatý stůl „Vzdělání jako ekonomické téma. Kvalitním vzděláním k prosperitě“ Ve čtvrtek 11. května se sešli odborníci ze sféry vzdělávání, aby debatovali o budoucnosti dané oblasti v ČR. Jednání se zúčastnili vicepremiér pro vědu, výzkum a inovace Pavel Bělobrádek, místopředseda Výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu Poslanecké sněmovny PČR Jiří Mihola, rektor Univerzity Karlovy Tomáš Zima, rektor Masarykovy univerzity Mikuláš Bek či ekonom a bývalý guvernér ČNB Pavel Kysilka.

Setkání otevřel Jiří Mihola, který zhodnotil aktuální situaci. Ocenil, že se řada věcí podařila pomocí zákonů posunout dál, nicméně zdůraznil, že jsou stále věci, na kterých se musí pracovat. Následně hovořil Pavel Bělobrádek, který podtrhnul propojenost vzdělání a ekonomického vývoje. „Vzdělání a prosperita jsou naprosto bezpodmínečně propojeny“. Dále prohlásil, že „některá čísla týkající se vzdělání nejsou úplně povzbudivá, ale celková úroveň, a to především díky jednotlivým učitelům, je stále velmi dobrá.“ Na závěr vyzvedl potřebu existence dlouhodobé koncepce, která je nutná pro celosvětové posílení úrovně českého školství ve srovnání s ostatními státy světa.

Slova se ujali také rektoři Univerzity Karlovy a Masarykovy univerzity. Tomáš Zima upozornil na to, že změny ve školství nejsou politicky vděčné, neboť se jejich výsledek většinou ukáže až v dalším volebním období. Podotkl také, že když zvážíme výši odměn univerzitních asistentů, nelze se divit, že se raději uchýlí do soukromé sféry. „Mladí si jednoduše udělají trojčlenku a zjistí, že je výhodnější jezdit s vozíkem nebo stát za pokladnou v Lidlu.“ Dotkl se také problematiky revoluce 4.0, kterou podle něj nebude mít kdo dělat, pokud většina středoškolských studentů nebude dělat maturitu z matematiky.

Mikuláš Bek se zaměřil na statistický pohled na české vysoké školství. Uvedl, že podle výzkumů je struktura českých absolventů vysokých škol stejná jako v zahraničí, a to, že tu údajně máme příliš mnoho kulturních antropologů, jak lze v některých debatách zaslechnout, není podložené daty. Podle jeho názoru lze problém financování českého školství řešit dvěma způsoby, buď dojde k navýšení veřejných výdajů na školství, nebo dojde k vyšší participaci občanů na vzdělání. Za současné výše prostředků určených na české vysoké školství začnou mít dle něj nejpozději v roce 2022/2023 české vysoké školy problém být konkurenceschopné ve srovnání s vysokými školami ve světě. Nejpozději příští vláda se podle něj bude muset jasně vyjádřit k dlouhodobému směřování školství.“

Podle Jiřího Němce z pedagogické fakulty Masarykovy univerzity by se mělo prioritně najít řešení financování pedagogických fakult. Do diskuze se zapojil také Vladimír Kolder, předseda Sdružení soukromých škol Čech, Moravy a Slezska a zdůraznil, že soukromé školy jsou připraveny spolupracovat a aktivně se do projektu zapojit. Jeho kolegyně Pavla Katzová apelovala na to, aby se reforma soukromého školství neopomíjela, neboť za současné úpravy se bude ztěžovat jeho srovnatelnost s veřejným školstvím.

Ekonom Pavel Kysilka prohlásil, že v současné době máme výhodu, že máme relativně levnou a disciplinovanou pracovní sílu, máme nedestruktivní odbory, ale do 4. průmyslové revoluce to pro nás bude znamenat problém. Roboti a jejich práce jsou levnější, pracují 24 hodin 7 dní v týdnu a nemají odbory. Průmyslníci už dnes přesunují výrobu do zemí, kde je lepší výzkum a vzdělání. Robotizace se nemusí vylučovat s nízkou nezaměstnaností, v Německu či Singapuru je míra robotizace vysoká, ale zároveň mají nízkou nezaměstnanost.

Za církevní školy vystoupil předseda Asociace ředitelů církevních škol ČR Jiří Vojáček. Podle něj reformy financování regionálního školství z dílny MŠMT pouze zakonzervovala současný stav a nereagovala na žádné změny.

Na jednání vystoupil i bývalý ministr školství Ivan Pilip, který zdůraznil nutnost všeobecného vzdělání, zvláště v době, kdy velká dostupnost informací na internetu zvyšují nároky na uživatele a jejich schopnost pracovat s informacemi. „Nyní jsme v období, kdy se relativizuje pravda. Nejde jen o matematiku, ale o obecné vzdělávání.“

Na závěr Jiří Mihola uzavřel diskuzi shrnutím základních tezí, o kterých by se měla vést další debata. Mezi nimi byla nutnost posunu ve financování vysokých škol, dořešení financování soukromého a církevního školství a přetvoření pedagogických fakult takovým způsobem, aby se staly exkluzivním prostředím atraktivním pro schopné studenty.

Jednalo se o druhý stůl s představiteli školství v ČR, který Institut pro křesťansko-demokratickou politiku uspořádal. Tímto tématem se budeme zabývat i nadále.

Zbraně a zbrojní legislativa

| Brněnská kavárna, Bylo | Žádné komentáře

Čtvrtá Brněnská kavárna. Téma: Zbraně a zbrojní legislativa. Host: Jakub Smetánka a Josef Kraus. Moderátor: Jakub Krainer. Místo a čas: Impact Hub, Brno, 24. dubna 2017.

Hosté, viceprezident asociace LEX Jakub Smetánka a bezpečnostní expert z FSS MUNI Josef Kraus. debatovali především o nové zbraňové směrnici. Oba připustili, že byla vytvořena s dobrým úmyslem, nicméně oba ji pokládají za příliš přísnou pro české poměry. Jakub Smetánka vysvětlil, jaké možné negativní následky může přinést. Josef Kraus se zaměřoval více na proces jejího vzniku. Oba se nakonec shodli, že Evropa by měla na teroristické útoky nějakým způsobem reagovat a že bychom všichni měli pracovat, abychom udělali Evropu bezpečnější.

Útok na Bělorusko by i ruská státní televize těžko vysvětlovala

| Beseda v Besedě, Bylo | Žádné komentáře

Třináctá Beseda v Besedě. Název: Pozice opozice v Bělo(Rusku)? Hosté: Jan Šír, Ondřej Soukup a Michaela Šojdrová. Místo a čas: Malostranská beseda v Praze, úterý 18. dubna 2017. Moderátorka: Veronika Sedláčová. Debata doprovázená hudbou dua Adams Emily ve složení Emilie Bauerová a Martin Adamovský.

Podle Ondřeje Soukupa z Hospodářských novin bylo tentokrát na protestech v Bělorusku více lidí, navíc to byli lidé, kteří se na nich pravidelně neobjevují. I sami představitelé opozice byli překvapeni, že se sešlo tolik lidí.

Jak dlouho protesty potrvají, bude záležet hlavně na prezidentu Lukašenkovi, myslí si europoslankyně Michaela Šojdrová, a na tom, kdo mu pomůže. Režim v Bělorusku je ve špatném stavu. Je to příležitost pro EU, na druhou stranu je to silně problematické, jelikož nechceme podporovat režim potlačující opozici.

„Je Bělorusko na rozcestí?“ ptá se moderátorka Veronika Sedláčková. Podle Jana Šíra z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy to lze těžko určit. Existuje příklad Ukrajiny. Tam byl režim, který se přikláněl k Rusku, a sázel na represe. Proti němu se stavěla politická i občanská opozice, což vedlo k rozdělení společnosti a následnému ruskému zásahu. Evropa rozhodně nemá zájem na destabilizaci další země na východě.

O situaci v Rusku Jan Šír říká, že už v něm opadlo opojení z válečné propagandy, která měla přikrýt vnitřní problémy země. Za zlomový považuje přelom let 2011 a 2012, kdy byly zfalšované prezidentské i parlamentní volby, což vedlo k protestům několika tisíců lidí v ulicích. Tím se mj. ukázalo, že režim nemá všechno úplně pod kontrolou. To vedlo k úpadku jeho legitimity, a to vedlo k agresivní zahraniční politice.

Jestli se Rusko obrátí agresivně na Bělorusko nelze odhadnout, podle Michaely Šojdrové bude záležet na domácí reakci. My jako Evropská unie můžeme působit ekonomicky. Ondřej Soukup útok na Bělorusko považuje za velice nepravděpodobný. „Útok na Bělorusko by i ruská státní televize těžko vysvětlovala.“

Otázky z publika. Jedna z divaček je Běloruska, která se protestu přímo účastnila, a tak představuje svůj pohled na protesty v Bělorusku. Potvrzuje, že zásah proti protestujícím byl velice tvrdý.

Po takřka dvou hodinách se loučíme s našimi hosty. Děkujeme všem za účast a těšíme se 15. května, kdy budeme hovořit o francouzských volbách.

Se smysluplnými vztahy se máme lépe

| Beseda v Besedě, Bylo | Žádné komentáře

Dvanáctá Beseda v Besedě. Téma: Máme se fakt tak blbě? Hosté: Jakub Rákosník, Ladislav Heryán, Martin Buchtík. Místo a čas: Malostranská beseda v Praze, pondělí 3. dubna 2017. Moderátorka: Veronika Sedláčová. Debata doprovázená hudbou dua Adams Emily ve složení Emilie Bauerová a Martin Adamovský.

„Máme se fakt tak blbě?“ otvírá debatu moderátorka Veronika Sedláčková. Podle kněze a teologa Ladislava Heryána to záleží na každém z nás.  „Asi jak kdo.“ Záleží na tom, kolik toho člověk potřebuje, záleží na hodnotách, dodává. “Se smysluplnými vztahy se máme spíš lépe.“ Ze sociologického hlediska lze na tuto otázku odpověď u jednotlivců poměrně dobře, ale u velkých skupin je to složité, říká sociolog Martin Buchtík.

Historicky vzato jsme se nikdy neměli lépe, dodává historik Jakub Rákosník. Ať už se jedná o HDP či rozdělení majetku ve společnosti, situace nebyla lepší ani za dob první republiky, i když máme sklony po roce 1989 se k tomuto období vztahovat.

Lze říct, že je rozdíl ve spokojenosti mezi lidmi ve městech a na venkově? To je těžká otázka, říká Martin Buchtík, jak rozlišit, co je venkov a co města. Suburbia kolem Prahy jsou často bohatší než města. Nejčastěji užívané a nejvíce funkční dělení je podle dosažení vysokoškolského vzdělání. Co se týká vnímání rozdílů mezi velkými městy, konkrétně Prahou a zbytkem republiky, Ladislav Heryán rozdíl vidí. Lidé v Praze žijí v takovém státu ve státě, ale může to být i naopak. Může to být i tím, že často zobecňujeme.

Na Filipínách lidé věnují většinu svého času shánění obživy, takže žijí autentičtěji. Musí se soustředit na přežití a nemají čas na nudu nebo další věci, které vidíme v dnešní společnosti. „A co je hlavní kritérium, které určuje náš pocit?“ „Smysluplnost,“ odpovídá Ladislav Heryán.

Martin Buchtík si nemyslí, že ztrácíme smysl, ale transformovali jsme jej do vydělávání peněz. Možná nás to neučiní šťastnými, ale je to měřítko úspěchu. Pocit spokojenosti sám o sobě hledáme v každodenním životě. Naplnění nacházíme v konkrétních okamžicích.

Jsou mladí rozdílní oproti zbytku populace? Výrazně méně se zajímají o politiku, ale jsou optimističtější ohledně své budoucnosti, než jejich rodiče, dokonce optimističtější, než jejich vrstevníci v zemích západní Evropy, říká Martin Buchtík.

Mladí lidé dříve nebyli tolik ve středu politického zájmu, říká Jakub Rákosník. Plnoletost byla na 18 let posunuta až po 2. světové válce, takže pro politiky nebyli tak zajímaví. První republika byla „gerontokratická“, otcové zakladatelé mezi sebe nikoho nepustili, a změna přicházela jen se smrtí. Na jejich místa se navíc dostávali padesátníci, kteří na to léta čekali zapojeni do systému.

Nejsou prohlášení, že se máme blbě, jen mýtem užívaným populisty, aby lépe ovládali lidi? Ti, kteří se bojí, jsou lépe ovladatelní. Podle Martina Buchtíka je potřeba rozdělit to, co se říká v typické české hospodě, což je pro dnešní generaci Facebook, a skutečnost.

V osobním kontaktu lidé uváděli, že jejich spokojenost se životem stoupala v 90. letech, propad přišel v 2008 a 2012, ale poslední rok a půl opět stoupala. Problémem je, že nás jednodušeji ovlivní špatná zpráva. Jednodušší je proto podávat zprávy, že se máme hůře, než bychom mohli, ale na úkor někoho. Ladislav Heryán dodává, že právě na Facebooku je poznat, když se lidé vymezují používajíc fráze, které někde slyšeli, a přemýšlejí způsobem, který jim byl ukázán. Z toho se ale podle něj nedá uniknout diskuzemi na Facebooku.

Tisíckrát opakovaná lež se stává pravdou

| Brněnská kavárna, Bylo | Žádné komentáře

Úterní večer. V brněnském Impact Hubu začíná třetí díl cyklu Brněnské kavárny na téma: Politika, lži a sociální sítě v přímém přenosu. Besedující: Karel Křivan a Vít Baloušek.

Výborným příkladem užité propagandy je věta „Byl spáchán atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha.“ Ačkoliv byl pro Čechy okupantem a představitelem cizí mocnosti, je to právě toto označení, které si s ním dodnes spojujeme – padlo na třetí Brněnské kavárně, kde o užití sociálních sítí v politice hovořili PR specialista Karel Křivan a marketingový odborník Vít Baloušek.

Sociální sítě umožňují jednoduše a účinně oslovit velký počet lidí. Zároveň umožňují uživatelům vytvořit svůj vlastní obraz, který vždy nemusí odpovídat realitě. Jasným příkladem jsou upravované profilové fotografie.

Krize masmédií je způsobena právě jednoduchostí užití i velkým dosahem sociálních sítí. Každý se může stát novinářem i bez vzdělání či praxe. To umožňuje jednoduché šíření různých polopravd i konspiračních teorií. Tento fakt může být nebezpečný zejména v době, kdy velká část českých uživatelů sociální sítě Facebook věří více zprávám odtud, než z veřejnoprávních médií. Proto si politické strany najímají agentury, aby dokázaly tento prostor správně využít. Agentury dokáží šikovným využitím PR obrátit politické přešlapy v přednosti, jak bylo možné pozorovat jak při amerických volbách, tak ale i na české politické scéně.

Dochází také na fenomén Big data – narůstá objem dat, rychlost zpracování dat, jejich různorodost a věrohodnost. Díky tomu se nám stává, že se nemůžeme rozhodnout, neboť jsme zahlceni velkým množstvím různých informací (rozhodovací paralýza).

Taková byla třetí brněnská kavárna, která byla zorganizována ve spolupráci Mladých lidovců, Institutu pro křesťansko-demokratickou politiku a Nadací Hannse Seidela.

Je to o lidech

| Beseda v Besedě, Bylo | Žádné komentáře

Jedenáctá Beseda v Besedě. Téma: Ochrana přírody v ČR. Ekologové vs. developeři? Hosté: Pavel Kindlmann, Zbyněk Klose, Michael Pondělíček. Místo a čas: Malostranská beseda v Praze, pondělí 20. března 2017. Moderátorka: Veronika Sedláčová. Debata doprovázená hudbou dua Adams Emily ve složení Emilie Bauerová a Martin Adamovský.

Schválená verze návrhu zákona o národních parcích je maximum možného, myslí si Pavel Kindlmann z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. On sám osobně by si dokázal představit ještě přísnější ochranu přírody, nicméně se domnívá, že více už nebylo všeobecně přijatelné. Michael Pondělíček z Vysoké školy regionálního rozvoje  se domnívá, že se diskuze ohledně návrhu zákona dostala do příliš politické roviny. „Je to hokus pokus, je to politikum.“

V reakci na argument, který se v debatě o zákonu objevoval, že určení bezzásahových zón je nebezpečné kvůli kůrovci, který už v minulosti v Národní parku Šumava napáchal velké škody, praví Zbyněk Klose, starosta Kubovy Hutě, že se toho neobává, neboť se s nákazou kůrovcem dle jeho zkušeností dá bojovat i jinak, než jen vykácením napadeného lesního porostu, kupříkladu prostřednictvím tzv. lapáků, které kůrovce vylákají z napadených stromů.

Zbyněk Klose zároveň dodal, že ochranu přírody v ČR nevnímá jako souboj ekologů s developery, neboť samotné označení „developer“ nevnímá hanlivě. „Stejně jako v jiných profesích jsou lidé s dobrými a špatnými zájmy“, říká, záleží tedy na jednotlivých zájmech konkrétních lidí a jejich přístupu k přírodě a rozvoji krajiny. Pavel Kindlmann reaguje, že hlavní střet vnímá spíše v rovině ekologové versus spekulanti s pozemky, kteří se vyrojili po roce 1989, kdy byly pozemky v oblasti Šumavy uvolněny k prodeji. K tomu se přidává i Michael Pondělíček s tím, že výše cen pozemků způsobuje jejich nedostupnost zejména pro mladé, jejichž přítomnost je předpokladem k dalšímu udržitelnému rozvoji oblasti.

Na otázku, jestli by nebyl potřeba speciální zákon o Šumavě, odpovídají Zbyněk Klose i Michael Pondělíček svorně nesouhlasně. Jen by to podle nich způsobilo nárůst legislativy.

Po otázkách z publika se moderátorka Veronika Sedláčková loučí s hosty. Besedy pořádá Institut pro křesťansko-demokratickou politiku společně a Nadací Hannse Seidela.

Nespoléhat na svatý grál V4

| Beseda v Besedě, Bylo | Žádné komentáře

Jubilejní desátá Beseda v Besedě. Téma: Quo vadis, střední Evropo? Hosté: Vít Dostál, Petr Kratochvíl, Tomáš Brolík. Místo a čas: Malostranská beseda v Praze, pondělí 6. března 2017. Moderátorka: Veronika Sedláčová. Debata doprovázená hudbou dua Adams Emily.

Z posledních článků časopisu The Economist jasně vyplývá, že nás (země V4) vnímá západ, jako jeden hlas říká ředitel Ústavu mezinárodních vztahů Petr Kratochvíl. Jestli chceme tuto situaci změnit, je potřeba začít u tématu migrační krize, neboť náš postoj k ní zapříčinil, že nás naši západní partneři tak vnímají, dodává ředitel Výzkumného centra AMO Vít Dostál. Aby nás západ mohl začít vnímat jinak, musíme se sami začít jinak chovat, přitakává Tomáš Brolík z časopisu Respekt.

Je možné, že to, že nás západ vnímá stejně i v míře demokratického deficitu, nakonec povede ke skutečnému úpadku demokracie u nás? „Záleží to na nás,“ odpovídá Vít Dostál, potvrdili bychom tím ale západu, že jeho zjednodušené vnímání střední Evropy je vlastně odpovídající.

Tomáš Brolík dodává, že lze jen těžko odhadnout, jak se věci vyvinou. Eskalace problémů může být rychlá a udává příklad ústavního soudu, který lze dle jeho slov paralyzovat velice jednoduše. To se může ukázat problematickým v době, kdy nevíme, co si o roli ústavního soudu, ale i třeba o EU myslí jedna z nejsilnějších stran v ČR.

Dokázali jsme ze spojení ve visegrádské čtyřce něco získat? Ano, před vstupem do Evropské unie jsme byli úspěšní v koordinaci společné pozice a v podpoře východní politiky, v současné době se nám nic podobného nevede, říká Petr Kratochvíl. Podle něj by bylo řešením přemýšlet o větší flexibilitě, spolupracovat se státy V4 v těch oblastech, kde existují společné zájmy, ale „nespoléhat na svatý grál V4“.

Měli bychom spíše dát přednost Německu? Ptá se moderátorka Veronika Sedláčková. Ano, spolupráce s Německem rozhodně dává smysl, říká Tomáš Brolík. Vít Dostál by oba partnery zkombinoval. „Moje odpověď je i V4 i Německo.“ Před parlamentními volbami však žádná ze stran pravděpodobně výrazný obrat k Německu neohlásí.

Na otázku, čí hlas je z V4 slyšet nejvíce, odpovídá Petr Kratochvíl, že v současné době jsou jako hlasy vyjadřující názor V4 vnímáni Kaczynski s Viktorem Orbánem. Orbán byl však se svými názory až do roku 2015 vnímán spíše jako trpěná součást aliance. To se změnilo po polských parlamentních volbách.

To zaznělo v Malostranské besedě na desátém díle besedního cyklu, který pořádá Institut pro křesťansko-demokratickou politiku společně a Nadací Hannse Seidela. Večerem hudbou doprovázelo duo Adams Emily ve složení Emilie Bauerová a Martin Adamovský.

Hackeři a zákony

| Brněnská kavárna, Bylo | Žádné komentáře

Pondělní večer. Brněnský Impact Hub praská ve švech. Začíná druhý díl brněnské kavárny na téma: Hackeři a zákony: bezpečnost a právo v digitálním světě. Besedující: docent Radim Polčák a profesor Miroslav Mareš z Masarykovy univerzity v Brně.

Radim Polčák hned na úvod hovoří o problému práva a společenského vývoje. „Právo by nemělo být před společenským vývojem, zkoušelo se a neosvědčilo se to.“ Je proto logické, že právo nemůže pokrývat ty nejnovější trendy.

Miroslav Mareš se dostává k tématu počítačové kriminality a vzpomíná, jak procházel komunistické sborníky z 80. let, kde už se o problematice počítačové kriminality psalo, není to tedy nejnovější záležitost posledních let. U toho zmiňuje, že postupující digitalizace stále zvyšuje možnost zneužití on-line dat k tomu, aby byl spáchán zločin. Zároveň ale podotýká, že se už skoro dvacet let straší tím, že někdo napadne systém přehrady nebo nemocnice a způsobí pohromu. Nic takového se ale zatím nestalo.

Řeč přichází i na novelu zákona o kyberbezpečnosti. V rámci jejího projednávání se dle Radima Polčáka řeší vlastně neřešitelný problém. Existence obrany v kyberprostoru automaticky znamená zásah do práv třetích osob, proto je tak složité najít rozumný a vyvážený konsenzus. To, že ji má na starosti Vojenské zpravodajství (VZ), je hlavně proto, že má lepší vybavení než armáda, navíc je to zároveň rozvědka i kontrarozvědka a může na rozdíl od armády působit i v zahraničí. Miroslav Mareš k tomu dodává, že naše obrana může začít efektivně fungovat, až budeme věřit našim obranným složkám, že nebudou zneužívat jim poskytnuté pravomoci.

Radim Polčák k problematice ještě dodává, že pro mnoho pamětníků je takováto pravomoc daná VZ problematická kvůli negativní historickým konotacím. VZ je pro mnohé ve svém fungování a vybavení podobná FBI, jak ji známe z amerických akčních filmů. Rozdílnou skutečnost však ilustruje povzdech vysoce postaveného příslušníka VZ, který vzpomínal na výroční zprávu FBI, kde byla na úvodní straně akční fotografie potetovaného vojáka ve vrtulníku za kulometem, přičemž si posteskl, že oni (VZ) nic takového do své výroční zprávy dát nemohou, jelikož ani vrtulníky, ani kulomety nemají.

Strach ze zneužití pravomocí považuje Radim Polčák za místy přehnaný. „Je sice hrozné si představit, jakou bude mít VZ moc, ale policisté také nosí zbraně a mohou střílet. Pro mě je horší představa, že mě někdo zastřelí, než že si někdo přečte můj e-mail.“

Krátká přestávka, otázky z publika a po dvou hodinách uzavíráme naší letos druhou Brněnskou kavárnu, která je organizována ve spolupráci Mladých lidovců a Institutu pro křesťansko-demokratickou politiku s laskavou podporou Nadace Hannse Seidela.

Půl minuty Hitler, půl minuty Stalin

| Beseda v Besedě, Bylo | Žádné komentáře

Devátá beseda v pořadí. Téma: Veřejnoprávní média – rukojmí, nebo zachránci? Debatovat dorazili: Hana Marvanová, Jaromír Volek a Karel Hvížďala. Je pondělí 20. února. Začínáme pár minut po sedmé. Tentokrát moderuje Petr Schwarz, ale doprovází jako vždy duo Adams Emily.

Současná zákonná úprava týkající se veřejnoprávních médií neobsahuje dostatečné pojistky, které by zabránily ovlivňování těchto médií politiky, říká členka platformy Svobodu médiím Hana Marvanová. Zároveň dodává, že žádný zákon nemůže zajistit demokratický vývoj, a proto záleží na přístupu zvolených politiků. Novinář Karel Hvížďala, který se k návrhu zákona staví spíše kriticky, však oponuje, že jak současná úprava, tak nový návrh umožňují manipulaci veřejnoprávních médií.

Hlavní diskutovanou změnou, kterou novela přináší, je zákonem daná účast zástupců organizací, které reprezentují široké názorové spektrum, na výběru členů Rady Českého rozhlasu a České televize daná zákonem. Hana Marvanová změnu vítá jako způsob většího zapojení veřejnosti do veřejnoprávních médií, Karel Hvížďala však zpochybňuje jejich počet (22) a poukazuje na německý model, kde jsou zástupci až 77 organizací.

Sociolog a odborník na média Jaromír Volek v kontextu vývoje v Maďarsku a Polsku poukazuje na jinou věc. „ČT i ČRo ztrácí poměrně strmě důvěru v české populaci. Čtyřicet procent obyvatel České republiky si stále ještě myslí, že média veřejné služby (Česká televize a Český rozhlas) jsou státní média. To je fatální. Dvacet pět let se nepodařilo vysvětlit, že existuje něco jako veřejná sféra, veřejný zájem,“ říká Jaromír Volek.

Hosté se také dotkli tématu vyváženosti ve vysílání veřejnosprávních médií. Moderátor Petr Schwarz podotýká, že v poslední době platí: vyváženost znamená, že všichni mají mít stejný prostor, i když nemají, co říct. „I když lžou,“ dodává Jaromír Volek. Hana Marvanová přitaká a ilustruje to výrokem „půl minuty Hitler, půl minuty Stalin“ s povzdechem, jak moc úroveň poklesla.

Závěrečné rozloučení, potlesk a jazz na odchodnou v podání Adams Emily (Jan Techl – klávesy, Martin Adamovský – kytara). To byla devátá Beseda v Besedě pořádaná Institutem pro křesťansko-demokratickou politiku s Nadací Hannse Seidela.

Soutěž pro mladé lidi: Vize Česko 2050

| Bylo, Vize ČR 2050 | Žádné komentáře

Institut pro křesťansko-demokratickou politiku vyhlašuje soutěž pro mladé lidi do 30 let, jejíž absolutní vítěz může získat až 40.000 Kč. Téma: Jak chcete, aby Česká republika vypadala v roce 2050? Uzávěrka prací je 16. dubna 2017.

Soutěž má pět tematických oblastí: 1) Česko a svět (zahraniční politika), 2) Ekonomika a technologie, 3) Zemědělství a ekologie, 4) Sociální politika 5) Regionální rozvoj. Soutěžící mají volnou ruku, jakou formou své práce zpracují (písemně, video, zvuková stopa atd.). Posílat je mohou do 16. dubna. Zaslané práce bude hodnotit v každé tematické oblasti dvoučlenná porota. Tři nejlepší soutěžící ze všech oblastí dohromady budou odměněni: 1. místo 20.000 Kč, 2. místo 15.000 Kč, 3. místo 10.000 Kč. Zároveň bude otevřeno i internetové hlasování, jehož tři vítěze čekají stejně vysoké odměny. Pokud se stane vítězem internetového i odborného hlasování stejný člověk, získá celkem 40.000 Kč. Ocenění pro autory nejlepších prací budou předána 16. května. Na každého z šesti odměněných čeká zároveň výlet do Bruselu a návštěva evropských institucí.

„Aby se vize mohly naplnit, musejí být nejdřív vysloveny. Sázíme v tom na mladé lidi. Zajímají nás jejich názory. Chceme budovat zemi, ve které se jim jednou bude dobře žít,“ říká 1. místopředseda KDU-ČSL Marian Jurečka. Soutěž pořádaná Institutem pro křesťansko-demokratickou politiku ve spolupráci s KDU-ČSL vyvrcholí slavnostním předáním cen v květnu 2017.

Více o soutěži na www.vizecr2050.cz