Rubrika

Beseda v Besedě

Útok na Bělorusko by i ruská státní televize těžko vysvětlovala

| Beseda v Besedě, Bylo | Žádné komentáře

Třináctá Beseda v Besedě. Název: Pozice opozice v Bělo(Rusku)? Hosté: Jan Šír, Ondřej Soukup a Michaela Šojdrová. Místo a čas: Malostranská beseda v Praze, úterý 18. dubna 2017. Moderátorka: Veronika Sedláčová. Debata doprovázená hudbou dua Adams Emily ve složení Emilie Bauerová a Martin Adamovský.

Podle Ondřeje Soukupa z Hospodářských novin bylo tentokrát na protestech v Bělorusku více lidí, navíc to byli lidé, kteří se na nich pravidelně neobjevují. I sami představitelé opozice byli překvapeni, že se sešlo tolik lidí.

Jak dlouho protesty potrvají, bude záležet hlavně na prezidentu Lukašenkovi, myslí si europoslankyně Michaela Šojdrová, a na tom, kdo mu pomůže. Režim v Bělorusku je ve špatném stavu. Je to příležitost pro EU, na druhou stranu je to silně problematické, jelikož nechceme podporovat režim potlačující opozici.

„Je Bělorusko na rozcestí?“ ptá se moderátorka Veronika Sedláčková. Podle Jana Šíra z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy to lze těžko určit. Existuje příklad Ukrajiny. Tam byl režim, který se přikláněl k Rusku, a sázel na represe. Proti němu se stavěla politická i občanská opozice, což vedlo k rozdělení společnosti a následnému ruskému zásahu. Evropa rozhodně nemá zájem na destabilizaci další země na východě.

O situaci v Rusku Jan Šír říká, že už v něm opadlo opojení z válečné propagandy, která měla přikrýt vnitřní problémy země. Za zlomový považuje přelom let 2011 a 2012, kdy byly zfalšované prezidentské i parlamentní volby, což vedlo k protestům několika tisíců lidí v ulicích. Tím se mj. ukázalo, že režim nemá všechno úplně pod kontrolou. To vedlo k úpadku jeho legitimity, a to vedlo k agresivní zahraniční politice.

Jestli se Rusko obrátí agresivně na Bělorusko nelze odhadnout, podle Michaely Šojdrové bude záležet na domácí reakci. My jako Evropská unie můžeme působit ekonomicky. Ondřej Soukup útok na Bělorusko považuje za velice nepravděpodobný. „Útok na Bělorusko by i ruská státní televize těžko vysvětlovala.“

Otázky z publika. Jedna z divaček je Běloruska, která se protestu přímo účastnila, a tak představuje svůj pohled na protesty v Bělorusku. Potvrzuje, že zásah proti protestujícím byl velice tvrdý.

Po takřka dvou hodinách se loučíme s našimi hosty. Děkujeme všem za účast a těšíme se 15. května, kdy budeme hovořit o francouzských volbách.

Se smysluplnými vztahy se máme lépe

| Beseda v Besedě, Bylo | Žádné komentáře

Dvanáctá Beseda v Besedě. Téma: Máme se fakt tak blbě? Hosté: Jakub Rákosník, Ladislav Heryán, Martin Buchtík. Místo a čas: Malostranská beseda v Praze, pondělí 3. dubna 2017. Moderátorka: Veronika Sedláčová. Debata doprovázená hudbou dua Adams Emily ve složení Emilie Bauerová a Martin Adamovský.

„Máme se fakt tak blbě?“ otvírá debatu moderátorka Veronika Sedláčková. Podle kněze a teologa Ladislava Heryána to záleží na každém z nás.  „Asi jak kdo.“ Záleží na tom, kolik toho člověk potřebuje, záleží na hodnotách, dodává. “Se smysluplnými vztahy se máme spíš lépe.“ Ze sociologického hlediska lze na tuto otázku odpověď u jednotlivců poměrně dobře, ale u velkých skupin je to složité, říká sociolog Martin Buchtík.

Historicky vzato jsme se nikdy neměli lépe, dodává historik Jakub Rákosník. Ať už se jedná o HDP či rozdělení majetku ve společnosti, situace nebyla lepší ani za dob první republiky, i když máme sklony po roce 1989 se k tomuto období vztahovat.

Lze říct, že je rozdíl ve spokojenosti mezi lidmi ve městech a na venkově? To je těžká otázka, říká Martin Buchtík, jak rozlišit, co je venkov a co města. Suburbia kolem Prahy jsou často bohatší než města. Nejčastěji užívané a nejvíce funkční dělení je podle dosažení vysokoškolského vzdělání. Co se týká vnímání rozdílů mezi velkými městy, konkrétně Prahou a zbytkem republiky, Ladislav Heryán rozdíl vidí. Lidé v Praze žijí v takovém státu ve státě, ale může to být i naopak. Může to být i tím, že často zobecňujeme.

Na Filipínách lidé věnují většinu svého času shánění obživy, takže žijí autentičtěji. Musí se soustředit na přežití a nemají čas na nudu nebo další věci, které vidíme v dnešní společnosti. „A co je hlavní kritérium, které určuje náš pocit?“ „Smysluplnost,“ odpovídá Ladislav Heryán.

Martin Buchtík si nemyslí, že ztrácíme smysl, ale transformovali jsme jej do vydělávání peněz. Možná nás to neučiní šťastnými, ale je to měřítko úspěchu. Pocit spokojenosti sám o sobě hledáme v každodenním životě. Naplnění nacházíme v konkrétních okamžicích.

Jsou mladí rozdílní oproti zbytku populace? Výrazně méně se zajímají o politiku, ale jsou optimističtější ohledně své budoucnosti, než jejich rodiče, dokonce optimističtější, než jejich vrstevníci v zemích západní Evropy, říká Martin Buchtík.

Mladí lidé dříve nebyli tolik ve středu politického zájmu, říká Jakub Rákosník. Plnoletost byla na 18 let posunuta až po 2. světové válce, takže pro politiky nebyli tak zajímaví. První republika byla „gerontokratická“, otcové zakladatelé mezi sebe nikoho nepustili, a změna přicházela jen se smrtí. Na jejich místa se navíc dostávali padesátníci, kteří na to léta čekali zapojeni do systému.

Nejsou prohlášení, že se máme blbě, jen mýtem užívaným populisty, aby lépe ovládali lidi? Ti, kteří se bojí, jsou lépe ovladatelní. Podle Martina Buchtíka je potřeba rozdělit to, co se říká v typické české hospodě, což je pro dnešní generaci Facebook, a skutečnost.

V osobním kontaktu lidé uváděli, že jejich spokojenost se životem stoupala v 90. letech, propad přišel v 2008 a 2012, ale poslední rok a půl opět stoupala. Problémem je, že nás jednodušeji ovlivní špatná zpráva. Jednodušší je proto podávat zprávy, že se máme hůře, než bychom mohli, ale na úkor někoho. Ladislav Heryán dodává, že právě na Facebooku je poznat, když se lidé vymezují používajíc fráze, které někde slyšeli, a přemýšlejí způsobem, který jim byl ukázán. Z toho se ale podle něj nedá uniknout diskuzemi na Facebooku.

Je to o lidech

| Beseda v Besedě, Bylo | Žádné komentáře

Jedenáctá Beseda v Besedě. Téma: Ochrana přírody v ČR. Ekologové vs. developeři? Hosté: Pavel Kindlmann, Zbyněk Klose, Michael Pondělíček. Místo a čas: Malostranská beseda v Praze, pondělí 20. března 2017. Moderátorka: Veronika Sedláčová. Debata doprovázená hudbou dua Adams Emily ve složení Emilie Bauerová a Martin Adamovský.

Schválená verze návrhu zákona o národních parcích je maximum možného, myslí si Pavel Kindlmann z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. On sám osobně by si dokázal představit ještě přísnější ochranu přírody, nicméně se domnívá, že více už nebylo všeobecně přijatelné. Michael Pondělíček z Vysoké školy regionálního rozvoje  se domnívá, že se diskuze ohledně návrhu zákona dostala do příliš politické roviny. „Je to hokus pokus, je to politikum.“

V reakci na argument, který se v debatě o zákonu objevoval, že určení bezzásahových zón je nebezpečné kvůli kůrovci, který už v minulosti v Národní parku Šumava napáchal velké škody, praví Zbyněk Klose, starosta Kubovy Hutě, že se toho neobává, neboť se s nákazou kůrovcem dle jeho zkušeností dá bojovat i jinak, než jen vykácením napadeného lesního porostu, kupříkladu prostřednictvím tzv. lapáků, které kůrovce vylákají z napadených stromů.

Zbyněk Klose zároveň dodal, že ochranu přírody v ČR nevnímá jako souboj ekologů s developery, neboť samotné označení „developer“ nevnímá hanlivě. „Stejně jako v jiných profesích jsou lidé s dobrými a špatnými zájmy“, říká, záleží tedy na jednotlivých zájmech konkrétních lidí a jejich přístupu k přírodě a rozvoji krajiny. Pavel Kindlmann reaguje, že hlavní střet vnímá spíše v rovině ekologové versus spekulanti s pozemky, kteří se vyrojili po roce 1989, kdy byly pozemky v oblasti Šumavy uvolněny k prodeji. K tomu se přidává i Michael Pondělíček s tím, že výše cen pozemků způsobuje jejich nedostupnost zejména pro mladé, jejichž přítomnost je předpokladem k dalšímu udržitelnému rozvoji oblasti.

Na otázku, jestli by nebyl potřeba speciální zákon o Šumavě, odpovídají Zbyněk Klose i Michael Pondělíček svorně nesouhlasně. Jen by to podle nich způsobilo nárůst legislativy.

Po otázkách z publika se moderátorka Veronika Sedláčková loučí s hosty. Besedy pořádá Institut pro křesťansko-demokratickou politiku společně a Nadací Hannse Seidela.

Nespoléhat na svatý grál V4

| Beseda v Besedě, Bylo | Žádné komentáře

Jubilejní desátá Beseda v Besedě. Téma: Quo vadis, střední Evropo? Hosté: Vít Dostál, Petr Kratochvíl, Tomáš Brolík. Místo a čas: Malostranská beseda v Praze, pondělí 6. března 2017. Moderátorka: Veronika Sedláčová. Debata doprovázená hudbou dua Adams Emily.

Z posledních článků časopisu The Economist jasně vyplývá, že nás (země V4) vnímá západ, jako jeden hlas říká ředitel Ústavu mezinárodních vztahů Petr Kratochvíl. Jestli chceme tuto situaci změnit, je potřeba začít u tématu migrační krize, neboť náš postoj k ní zapříčinil, že nás naši západní partneři tak vnímají, dodává ředitel Výzkumného centra AMO Vít Dostál. Aby nás západ mohl začít vnímat jinak, musíme se sami začít jinak chovat, přitakává Tomáš Brolík z časopisu Respekt.

Je možné, že to, že nás západ vnímá stejně i v míře demokratického deficitu, nakonec povede ke skutečnému úpadku demokracie u nás? „Záleží to na nás,“ odpovídá Vít Dostál, potvrdili bychom tím ale západu, že jeho zjednodušené vnímání střední Evropy je vlastně odpovídající.

Tomáš Brolík dodává, že lze jen těžko odhadnout, jak se věci vyvinou. Eskalace problémů může být rychlá a udává příklad ústavního soudu, který lze dle jeho slov paralyzovat velice jednoduše. To se může ukázat problematickým v době, kdy nevíme, co si o roli ústavního soudu, ale i třeba o EU myslí jedna z nejsilnějších stran v ČR.

Dokázali jsme ze spojení ve visegrádské čtyřce něco získat? Ano, před vstupem do Evropské unie jsme byli úspěšní v koordinaci společné pozice a v podpoře východní politiky, v současné době se nám nic podobného nevede, říká Petr Kratochvíl. Podle něj by bylo řešením přemýšlet o větší flexibilitě, spolupracovat se státy V4 v těch oblastech, kde existují společné zájmy, ale „nespoléhat na svatý grál V4“.

Měli bychom spíše dát přednost Německu? Ptá se moderátorka Veronika Sedláčková. Ano, spolupráce s Německem rozhodně dává smysl, říká Tomáš Brolík. Vít Dostál by oba partnery zkombinoval. „Moje odpověď je i V4 i Německo.“ Před parlamentními volbami však žádná ze stran pravděpodobně výrazný obrat k Německu neohlásí.

Na otázku, čí hlas je z V4 slyšet nejvíce, odpovídá Petr Kratochvíl, že v současné době jsou jako hlasy vyjadřující názor V4 vnímáni Kaczynski s Viktorem Orbánem. Orbán byl však se svými názory až do roku 2015 vnímán spíše jako trpěná součást aliance. To se změnilo po polských parlamentních volbách.

To zaznělo v Malostranské besedě na desátém díle besedního cyklu, který pořádá Institut pro křesťansko-demokratickou politiku společně a Nadací Hannse Seidela. Večerem hudbou doprovázelo duo Adams Emily ve složení Emilie Bauerová a Martin Adamovský.

Půl minuty Hitler, půl minuty Stalin

| Beseda v Besedě, Bylo | Žádné komentáře

Devátá beseda v pořadí. Téma: Veřejnoprávní média – rukojmí, nebo zachránci? Debatovat dorazili: Hana Marvanová, Jaromír Volek a Karel Hvížďala. Je pondělí 20. února. Začínáme pár minut po sedmé. Tentokrát moderuje Petr Schwarz, ale doprovází jako vždy duo Adams Emily.

Současná zákonná úprava týkající se veřejnoprávních médií neobsahuje dostatečné pojistky, které by zabránily ovlivňování těchto médií politiky, říká členka platformy Svobodu médiím Hana Marvanová. Zároveň dodává, že žádný zákon nemůže zajistit demokratický vývoj, a proto záleží na přístupu zvolených politiků. Novinář Karel Hvížďala, který se k návrhu zákona staví spíše kriticky, však oponuje, že jak současná úprava, tak nový návrh umožňují manipulaci veřejnoprávních médií.

Hlavní diskutovanou změnou, kterou novela přináší, je zákonem daná účast zástupců organizací, které reprezentují široké názorové spektrum, na výběru členů Rady Českého rozhlasu a České televize daná zákonem. Hana Marvanová změnu vítá jako způsob většího zapojení veřejnosti do veřejnoprávních médií, Karel Hvížďala však zpochybňuje jejich počet (22) a poukazuje na německý model, kde jsou zástupci až 77 organizací.

Sociolog a odborník na média Jaromír Volek v kontextu vývoje v Maďarsku a Polsku poukazuje na jinou věc. „ČT i ČRo ztrácí poměrně strmě důvěru v české populaci. Čtyřicet procent obyvatel České republiky si stále ještě myslí, že média veřejné služby (Česká televize a Český rozhlas) jsou státní média. To je fatální. Dvacet pět let se nepodařilo vysvětlit, že existuje něco jako veřejná sféra, veřejný zájem,“ říká Jaromír Volek.

Hosté se také dotkli tématu vyváženosti ve vysílání veřejnosprávních médií. Moderátor Petr Schwarz podotýká, že v poslední době platí: vyváženost znamená, že všichni mají mít stejný prostor, i když nemají, co říct. „I když lžou,“ dodává Jaromír Volek. Hana Marvanová přitaká a ilustruje to výrokem „půl minuty Hitler, půl minuty Stalin“ s povzdechem, jak moc úroveň poklesla.

Závěrečné rozloučení, potlesk a jazz na odchodnou v podání Adams Emily (Jan Techl – klávesy, Martin Adamovský – kytara). To byla devátá Beseda v Besedě pořádaná Institutem pro křesťansko-demokratickou politiku s Nadací Hannse Seidela.