Rubrika

Beseda v Besedě

Média přiživují teroristickou hrozbu?

| Beseda v Besedě, Bylo | Žádné komentáře

Osmnáctá Beseda v Besedě. Název: Svět po 11. září. Hosté: Andor Šándor, Jan Charvát a Petr Klíma.  Místo a čas: Malostranská beseda v Praze, pondělí 11. září 2017. Moderátorka: Veronika Sedláčková. Debatu doprovázela hudba dua Adams Emily ve složení Emily Bauerová a Martin Adamovský.

Hosté se shodli, že svět se po 11. 9. 2001 změnil. Andor Šándor, bývalý náčelník Vojenské zpravodajské služby, řekl, že v tomto období politici poprvé poslouchali zpravodajskou službu. Nedokázal říct, jak je to nyní, protože tam již nepracuje, ale z toho, co vidí, tak politici přehánějí svoje reakce, a to takovým způsobem jako by to byla reakce státu Izrael, a ne České republiky, která je 6. nejbezpečnější zemí světa.

Petr Klíma z Ministerstva vnitra souhlasil s Andorem Šándorem. Poskytl příklad letových kontrol, které se zpřísnili po 11.9. Řekl, že si není jistý, zda politici přehánějí, když mluví o teroristických hrozbách, a zdůraznil, že je to ovlivněno médii, kde je těžké najít správnou cestu, protože pozornost médií je přesně to, co teroristé chtějí. Na druhou stranu, kdyby média o této problematice vůbec nemluvila, způsobilo by to rozsáhlé konspirační teorie.

Jan Charvát, politolog, souhlasil, že se někteří politikové snaží obyvatelstvo vystrašit. Také vidí, že diskuze o teroristické hrozbě postrádá faktickou veřejnou debatu, která by prospěla lidem, aby dokázali identifikovat, co je skutečná hrozba. Zároveň zhodnotil, že politici, kteří se fotografují se zbraní jsou zbyteční, vysvětluje si to hlavně tím, že vyzbrojování obyvatel je populární téma.

Je potřeba brutální reforma vzdělávacího systému

| Beseda v Besedě, Bylo | Žádné komentáře

Sedmnáctá beseda cyklu Besed v Besedě. O robotizaci diskutují hosté: Pavel Svoboda, Michael Šebek a Tomáš Prouza. Moderátorkou, jak je již zvykem, je Veronika Sedláčková. Beseda je doprovázena hudbou dua Adams Emily, tentokrát ve složení Martin Adamovský a Jan Techl.

Úvodní otázka Veroniky Sedláčkové na to, co všechno máme s postupující robotizací očekávat. Europoslanec Pavel Svoboda předpokládá, že robotizace, která je jedním z průvodních jevů současného vývoje, změní životní styl i strukturu pracovního trhu. Myslí si ale, že to bude trvat déle než pět let. Ekonom Tomáš Prouza ilustruje postup modernizace na příkladu našeho trávení volného času. “Ještě rozumím, co dělají moje děti teď, ale za 10 let už nebudu.“ K tomu dodává, že se stane zásadním, jestli se dokážeme jako jedinci přizpůsobit realitě toho, že za 10 let budeme dělat něco, co dnes vůbec neumíme. Odborník na robotiku Michael Šebek z ČVUT přitakává. „Vývoj se neustále zrychluje. Doby, kdy měl člověk jedno povolání na celý život, jsou dávno pryč.“

Pavel Svoboda s tezí o rychlosti vývoje a postupující digitalizaci souhlasí. „To, že se právníci po celém světě začínají aktivovat, znamená, že se něco (skutečně) děje. Právníci jsou vždy pozadu.“

Podle Michaela Šebka postihne postupující robotizace hlavně střední třídu. Povolání typu uklízečka to překvapivě jen tak rychle nepostihne, neboť jde o složitou senzomotorickou činnost, kde je třeba velké koordinace pohybu a zpracování obrazu. Postihnout by to však mělo povolání, která vykonávají rutinní práci. V některých bankách jsou pokladníci automatizováni už teď. Do budoucna bude proto pro lidi nejlepší být „mělkým specialistou“, který bude schopen flexibilně se přizpůsobit aktuální pracovní poptávce.

V širším kontextu na změny doplatí především rozvojové země, které budou trpět odstupem od masové výroby. „Z masové výroby se stane výroba na zakázku…budou malé továrny v každé vesnici. Budu chtít oblek, oni budou mít moji digitální postavu a udělají to do hodiny,“ dodává Michael Šebek.

Co se týká právní úpravy, Pavel Svoboda říká, že vznikají první legislativní rámce. Do přípravy se zapojují i instituce Evropské unie. „Je tu jednotný trh, je potřeba položit společné základy.“ Pro příklad „abychom autonomním vozidlem mohli přes hranice a aby certifikáty těchto vozidel byly přenositelné do dalších států.“ Funguje proto spolupráce se zástupci velkých automobilek. Je potřeba spolupracovat, abychom si jako EU udrželi přední místo ve světě.

Zároveň dodává, že v souvislosti s robotizací přichází opět do módy etika. S tím ale souvisí množství složitých otázek, kupříkladu otázka autorského práva u článků napsaných roboty.

Abychom byli připraveni, je potřeba „brutální reforma vzdělávacího systému,“ říká Tomáš Prouza. Zároveň ale skepticky dodává, že si není jist, je-li to při životnosti českých ministrů školství reálné.

Několik otázek z publika a moderátorka Veronika Sedláčková se loučí s hosty i diváky. Beseda byla poslední před prázdninovou pauzou. Budeme se na vás opět těšit v září v Malostranské besedě.

USA Trumpa přežijí

| Beseda v Besedě, Bylo | Žádné komentáře

Šestnáctá Beseda v Besedě. Název: Postfaktická doba Donalda Trumpa Hosté: Igor Lukeš, Miloš Calda a Daniel Anýž. Místo a čas: Malostranská beseda v Praze, pondělí 12. června 2017. Moderátorka: Veronika Sedláčková. Debata doprovázená hudbou dua Adams Emily ve složení Emilie Bauerová a David Richter.

„Jaký má Donald Trump vliv na současné USA?“ ptá se moderátorka Veronika Sedláčková na úvod besedy. Amerikanista Miloš Calda z FSV UK Trumpa hodnotí „méně negativně“. Administrativa podle něj vysílá různé signály kvůli tomu, že ještě není „usazená“. Některé Trumpovy akce sice nebyly příliš promyšlené, kupříkladu zákaz vstupu pro občany šesti převážně muslimských zemí, který by následně zrušen soudy. To podle Caldy dokazuje, jak v USA funguje systém „checks and balances“ (systém brzd a protivah) a je to věc, která se podepsala na „nemastném neslaném“ startu administrativy.

S tezí, jestli nejsou hlavní americká média příliš kritická k novému prezidentovi, vlastně souhlasí Miloš Calda s tím, že Trumpovi podle něj nedali tradičních 100 dní hájení. S tím nesouhlasí novinář Daniel Anýž, ani Barrack Obama, ani Gorge W. Bush ni takového neměli. Zároveň uvádí příklad konzervativního Wall Street Journal, na kterém on vidí snahu něco pozitivního napsat, nicméně nemají, o čem „normálním psát“, i přestože fandí jeho plánům na daňovou, protiregulační reformu.

Historik Igor Lukeš je kritický k tvrzení, že je možné Trumpovi „připsat k dobru“ alespoň to, že se zbavil těch nejkřiklavějších případů ve své administrativě. Steva Bannona sice odstranil ze skupiny nejvyšších úředníků, nicméně kromě toho příliš pozitiv nesleduje. Snad ještě odchod generála Flynna, který, kromě svých kontaktů na osobnosti ruské politické scény a křivopřísežných prohlášeních ve své aplikaci pro bezpečnostní prověrku, je „evidentně iracionální člověk,“ neboť to byl právě on, kdo do světa vypustil tweet o tom, že Hillary Clinton řídí síť pedofilů sídlící v pizzerii ve Washingtonu. Podle Igora Lukeše to vytvořil s představou, že tomu někdo uvěří, což se bohužel stalo. Nějakou dobu po zveřejnění přijel muž s puškou do pizzerie s tím, že jde osvobodit tam zadržené děti. „A teď si vezměte, že poradce prezidenta něco takového šíří.“

Debata se následně stočila k Trumpovým ekonomickým plánům. Miloš Calda se ptá ostatních diskutujících, jestli už jsou zavedena nějaká konkrétní protekcionistická opatření. „On je kecavej člověk, má tablet, píše tweety,“ říká Miloš Calda pochybujíc o tom, že jsou skutečně přijímána pro to potřebná opatření. Igor Lukeš reaguje razantně a zmiňuje napjaté vztahy s Mexikem i Čínou, ale i odstoupení od Transpacifického partnerství. Daniel Anýž dodává, že prezident Trump byl varován obchodníky, že takováto politika je chybná, neboť vyvolá nedostatek základních surovin v USA.

Diskutující se zároveň shodli na tom, že se neobávají ohrožení Evropy v kontextu Trumpových politik. Miloš Calda předpokládá, že Donalda Trumpa budou krotit jeho poradci. Daniel Anýž dodává, že i přes některé sporné výroky Trump podepsal přistoupení Černé Hory jako dalšího člena NATO, což by naznačovalo, že by v zahraniční politice USA mohla být kontinuita, zároveň ale jde proti jeho hlavní myšlence, a to že půjde dělat handly s Putinem.

Co se týká vztahů s Ruskem, podle Igora Lukeše ruský názor na zvolení prezidenta Trumpu ilustruje výrok mluvčího Kremlu, který pronesl, že po vyhlášení výsledků volen „mejdan trval tři dny.“ Rozumně uvažující lidé v Kremlu podle něj vědí, že s rozsáhlejšími kroky musí počkat, až se ukáže, jak bude Trump politiku vůči Rusku směřovat. „Nikdo dnes neví, včetně Trumpu, co si Trump o Rusku myslí.“

Ve vztahu s Německem Miloš Calda poukazuje na neporozumění. Domnívá se, že Němci prezidenta Trumpa berou příliš doslovně. Zároveň připouští, že výrok Angely Merkelové o tom, že se Evropa musí starat sama o sebe, může být součástí předvolební rétoriky, neboť německé společnost v současné době není příliš proamericky naladěná. Na to Igor Lukeš reaguje tím, že podle politifact.com bylo 69 % předvolebních prohlášení Donalda Trumpa úplně nebo skoro lživých, není tedy důvod, aby na něj Němci negativní názor neměli.

Přínosem Trumpa je však podle Igora Lukeše to, že zaktivizoval občanskou společnost. „USA Trumpu přežijí.“ Dokonce se domnívá, že by to celou americkou společnost mohlo posílit, neboť se naučí, jak se k podobným lidem stavět.

Sledujeme důsledky nepovedené transformace

| Beseda v Besedě, Bylo | Žádné komentáře

Patnáctá Beseda v Besedě. Název: Česká politická (ne)kultura? Hosté: Josef Mlejnek a Terezie Kaslová. Místo a čas: Malostranská beseda v Praze, pondělí 22. května 2017. Moderátorka: Veronika Sedláčková. Debata doprovázená hudbou dua Adams Emily ve složení Emilie Bauerová a Martin Adamovský.

Na otázku, jestli jsme v krizi, odpovídá novinářka Terezie Kaslová, že ne, nicméně naší aktuální situaci nepovažuje za dobrou. „Situace na politické scéně, síť mezilidských vztahů a chování je pro mě odstrašující.“ Politolog Josef Mlejnek se domnívá, že v krizi jsme, nicméně ne teď aktuálně v krátkodobé. „Je to trvalá krize, která se tu táhne řadu let, současné dění k tomu nic nového nepřidává,“ a dodává výčet věcí, které „už tu byly“, jako jsou nahrávky či odcházení z vlády. Toto dění Josef Mlejnek interpretuje jako „důsledky nepovedené transformace.“

„Můžeme si za to sami?“, ptá se moderátorka Veronika Sedláčková. Terezie Kaslová se sama ptá, čím to je, že jsme ochotni se zapojovat do diskuzí pod články na internetu, ale už jen málokdo dokáže napsat poslanci a říct, co se mu nelíbí. Ve srovnání s polskou je česká společnost zakřiknutější, míní Josef Mlejnek, ale je těžké odhadnout, čím to je. U nás obecně organizace funguje, máme spolky sdružení na sport, koníčky, ale chybí společenské organizace. Těžko ale lze očekává, že se u nás změní situace, pokud se nezapojí větší část společnosti, dodává.

„Co pro změnu může udělat každý z nás?“ Josef Mlejnek soudí, že cesta je přes podporu svobody médií. Lidé by měli podporovat kvalitní žurnalistiku, i když je to bude stát peníze. Terezie Kaslová dodává, že ona sama považuje kvalitní žurnalistiku za základ demokratické společnosti.

Terezie Kaslová zároveň velice pozitivně hodnotí iniciativu Proč? Proto!, ve které vidí potenciál na změnu. „Je to přesně to, co by mohlo narušit ten monolit.“ Oproti tomu je Josef Mlejnek poněkud skeptičtější. Podle něj je to iniciativa, která se objevila v souvislosti s vládní krizí a lze jen těžko odhadnout, jak to bude dál pokračovat.

Co jsem přišel udělat, to budu dělat

| Beseda v Besedě, Bylo | Žádné komentáře

Čtrnáctá Beseda v Besedě. Název: Francouzské volby na vlně populismu? Hosté: Jacques Rupnik, Lukáš Macek a Lenka Zlámalová. Místo a čas: Malostranská beseda v Praze, pondělí 15. května 2017. Moderátorka: Veronika Sedláčková. Debata doprovázená hudbou dua Adams Emily ve složení Emilie Bauerová a Martin Adamovský.

Lenka Zlámalová, analytička ECHO24.cz, považuje Macrona za „velkou inovaci“. „Vystupuje jako anti-establishmentový kandidát, a přitom má nejvíc establishmentové CV.“ A dodává, že podle ní Macron počítá s tím, že k němu „přeběhnou“ lidé z jiných stran. S tímto ale nesouhlasí politolog Pařížského institutu politických studií v Dijonu Lukáš Macek. „On (Macron – pozn. aut.) se nestaví proti establishmentu, ale proti politickému establishmentu, v našem prostředí proti stranickému sekretariátu, proti zavedeným móresům francouzské politiky.“ Nesouhlasí ani s výrokem o přeběhlících. „Když přetáhneme tři poslance, jsou to přeběhlíci, když se strany rozštěpí pod vlivem politických tlaků, nelze to nazývat přeběhlictvím.“ Emmanuel Macron dle jeho slov získal velkou část socialistické stany. I proto se domnívá, že ve srovnání s prezidentem Nicolasem Sarkozym je Macron „kvalitativně jinde.“

Na otázku, zda není nový francouzský prezident podobný kupříkladu českému ministru financí, který také přišel ze soukromé sféry do politiky, odpovídá politolog Jacques Rupnik, že se dle jeho názoru jedná o „dva aktéry různého typu.“ Macron je podle něj představitelem výkvětu francouzského akademického systému, který mohl dělat cokoliv, ale zvolil veřejnou službu. Posléze dospěl k závěru, že francouzský systém je „zablokovaný,“ a tak se rozhodl jej změnit. Oproti tomu je Andrej Babiš příkladem „podnikatelského populismu.“

Změní E. Macron politickou mapu Francie? Podle Lenky Zlámalové může, jelikož v současné době panuje nedůvěra k socialistické vládě i straně, na druhou stranu je také skeptická, proč by se změna měla podařit E. Macronovi, když se nepodařila ani N. Sarkozymu, který měl vhodnější společenské klima. Navíc považuje jeho ekonomický program za příliš měkký na to, aby dokázal reformovat francouzskou ekonomiku.

Lukáš Macek vysvětluje, že podle něj N. Sarkozy po svém zvolení několik měsíců slavil své vítězství. Pak přišla krize a on už nebyl schopen k reformám. Macronův ekonomický program tak kriticky nehodnotí, protože je podle něj lepší měkčí splnitelný program než tvrdý, ale nerealizovatelný program.

Jacues Rupnik s Lukášem Mackem souhlasí. Sarkozy podle něj začátek mandátu promrhal. Celý jeho program ale hodnotí jako neuskutečnitelný.

Prezident Macron vzbudil velká očekává hlavně mimo Francii, říká Lenka Zlámalová, ve volbách ale získal nejslabší mandát za celou 5. republiku. S tím nesouhlasí ani Jacues Rupnik, ani Lukáš Macek, který říká, že na počty hlasů měl E. Macron více hlasů než Francois Holland, navíc, jaká je jeho podpora, se zjistí až v parlamentních volbách, které Francii čekají v červnu.

„Když intelektuál zabloudí do politiky, může to přinést to nejlepší (Václav Havel u nás, či v USA Barack Obama), ale i to nejhorší,“ říká Jacques Rupnik. Obama podle něj zachránil automobilový průmysl, dobrý projekt byl i obamacare, ale měl slabiny hlavně v zahraniční politice. „Dostal Nobelovu cenu jen za to, že nebyl G. Bush.“ Zároveň dodává, že E. Macronovi věří, když říká „já vám slibuji jedno, že co jsem přišel udělat, to budu dělat.“ Ale samozřejmě připouští, že je nejisté, zdali se to povede. Za úspěch by Jacques Rupnik považoval i to, kdyby se podařilo změnit jen pár věcí.

Co se týče Evropské unie, je podle Lukáše Macka potřeba oddělit tři roviny EU – symbolickou rovinu dynamiky (v důležité členské zemi vyhrál někdo, EU nepovažuje za problém, ale řešení); rovinu toho, co E. Macron skutečně chce udělat (vícerychlostní Evropě); rovina Francie samotné, která pokud bude chtít něco prosazovat, musí obnovit svou kredibilitu, zejména ekonomickou, a musí být schopná držet krok s Německem. Pokud se E. Macronovi nepodaří domácí reformy, zůstanou první dvě roviny symbolické, pokud se mu to povede, budou se muset některé členské země (V4, severní Evropa) jasně rozhodnout, kde stojí.