Další glosy –

Anežka Fuchsová

Co jsem přišel udělat, to budu dělat

| Beseda v Besedě, Bylo | Žádné komentáře

Čtrnáctá Beseda v Besedě. Název: Francouzské volby na vlně populismu? Hosté: Jacques Rupnik, Lukáš Macek a Lenka Zlámalová. Místo a čas: Malostranská beseda v Praze, pondělí 15. května 2017. Moderátorka: Veronika Sedláčková. Debata doprovázená hudbou dua Adams Emily ve složení Emilie Bauerová a Martin Adamovský.

Lenka Zlámalová, analytička ECHO24.cz, považuje Macrona za „velkou inovaci“. „Vystupuje jako anti-establishmentový kandidát, a přitom má nejvíc establishmentové CV.“ A dodává, že podle ní Macron počítá s tím, že k němu „přeběhnou“ lidé z jiných stran. S tímto ale nesouhlasí politolog Pařížského institutu politických studií v Dijonu Lukáš Macek. „On (Macron – pozn. aut.) se nestaví proti establishmentu, ale proti politickému establishmentu, v našem prostředí proti stranickému sekretariátu, proti zavedeným móresům francouzské politiky.“ Nesouhlasí ani s výrokem o přeběhlících. „Když přetáhneme tři poslance, jsou to přeběhlíci, když se strany rozštěpí pod vlivem politických tlaků, nelze to nazývat přeběhlictvím.“ Emmanuel Macron dle jeho slov získal velkou část socialistické stany. I proto se domnívá, že ve srovnání s prezidentem Nicolasem Sarkozym je Macron „kvalitativně jinde.“

Na otázku, zda není nový francouzský prezident podobný kupříkladu českému ministru financí, který také přišel ze soukromé sféry do politiky, odpovídá politolog Jacques Rupnik, že se dle jeho názoru jedná o „dva aktéry různého typu.“ Macron je podle něj představitelem výkvětu francouzského akademického systému, který mohl dělat cokoliv, ale zvolil veřejnou službu. Posléze dospěl k závěru, že francouzský systém je „zablokovaný,“ a tak se rozhodl jej změnit. Oproti tomu je Andrej Babiš příkladem „podnikatelského populismu.“

Změní E. Macron politickou mapu Francie? Podle Lenky Zlámalové může, jelikož v současné době panuje nedůvěra k socialistické vládě i straně, na druhou stranu je také skeptická, proč by se změna měla podařit E. Macronovi, když se nepodařila ani N. Sarkozymu, který měl vhodnější společenské klima. Navíc považuje jeho ekonomický program za příliš měkký na to, aby dokázal reformovat francouzskou ekonomiku.

Lukáš Macek vysvětluje, že podle něj N. Sarkozy po svém zvolení několik měsíců slavil své vítězství. Pak přišla krize a on už nebyl schopen k reformám. Macronův ekonomický program tak kriticky nehodnotí, protože je podle něj lepší měkčí splnitelný program než tvrdý, ale nerealizovatelný program.

Jacues Rupnik s Lukášem Mackem souhlasí. Sarkozy podle něj začátek mandátu promrhal. Celý jeho program ale hodnotí jako neuskutečnitelný.

Prezident Macron vzbudil velká očekává hlavně mimo Francii, říká Lenka Zlámalová, ve volbách ale získal nejslabší mandát za celou 5. republiku. S tím nesouhlasí ani Jacues Rupnik, ani Lukáš Macek, který říká, že na počty hlasů měl E. Macron více hlasů než Francois Holland, navíc, jaká je jeho podpora, se zjistí až v parlamentních volbách, které Francii čekají v červnu.

„Když intelektuál zabloudí do politiky, může to přinést to nejlepší (Václav Havel u nás, či v USA Barack Obama), ale i to nejhorší,“ říká Jacques Rupnik. Obama podle něj zachránil automobilový průmysl, dobrý projekt byl i obamacare, ale měl slabiny hlavně v zahraniční politice. „Dostal Nobelovu cenu jen za to, že nebyl G. Bush.“ Zároveň dodává, že E. Macronovi věří, když říká „já vám slibuji jedno, že co jsem přišel udělat, to budu dělat.“ Ale samozřejmě připouští, že je nejisté, zdali se to povede. Za úspěch by Jacques Rupnik považoval i to, kdyby se podařilo změnit jen pár věcí.

Co se týče Evropské unie, je podle Lukáše Macka potřeba oddělit tři roviny EU – symbolickou rovinu dynamiky (v důležité členské zemi vyhrál někdo, EU nepovažuje za problém, ale řešení); rovinu toho, co E. Macron skutečně chce udělat (vícerychlostní Evropě); rovina Francie samotné, která pokud bude chtít něco prosazovat, musí obnovit svou kredibilitu, zejména ekonomickou, a musí být schopná držet krok s Německem. Pokud se E. Macronovi nepodaří domácí reformy, zůstanou první dvě roviny symbolické, pokud se mu to povede, budou se muset některé členské země (V4, severní Evropa) jasně rozhodnout, kde stojí.

SLAVNOSTNÍ PŘEDÁVÁNÍ CEN SOUTĚŽE VIZE ČR 2050

| Bylo, Vize ČR 2050 | Žádné komentáře

V úterý 16. května proběhlo slavnostní předání cen vítězům soutěže Vize ČR 2050, kterou vyhlásil Institut pro křesťansko-demokratickou politiku společně s KDU-ČSL. Ceny předávali vicepremiér pro vědu, výzkum a inovace Pavel Bělobrádek a ministr zemědělství Marian Jurečka. Celkem bylo oceněno sedm mladých lidí do 30 let, kteří sepsali vize pro oblasti zemědělství, ekonomiky a technologií, zahraniční politiky, regionálního rozvoje a sociální politiky ČR v roce 2050.

Ceny odborné poroty předával vicepremiér pro vědu, výzkum a inovace Pavel Bělobrádek. Jako nejlepší byla vyhodnocena vize Kláry Bednářové (21) „Skutečným účelem welfare state je naučit lidi, jak si počínat bez něho.“ Druhé místo získal Vojtěch Drápal (27) a jeho vize „Sen o zemi, která zbohatla svou prací“. Na třetím místě se umístila vize „Zemědělství v roce 2050“ z pera autorského tria Adam Šilar, Jan Vacíř a Jan Martínek.

Druhou sadu cen soutěže za vize nejlépe hodnocené v internetovém hlasování veřejnosti předával ministr zemědělství a garant soutěže Marian Jurečka. První místo vyhrál Jan Malota (21) se svou vizí komunitního bydlení pro seniory, za ním se umístil Vojtěch Chupík (21) s vizí „Rozvojová pomoc – nově a efektivněji“ a třetí místo získala opět Klára Bednářová. Soutěžícím byly rozdány ceny ve výši 90 tisíc korun.

V odborné porotě soutěže zasedli poslanec KDU-ČSL a předseda výboru pro evropské záležitosti PS PČR Ondřej Benešík, vedoucí Katedry evropských studií FSV UK Tomáš Weiss, dopravní expert Robert Šťastný, ekonom a hlavní analytik Next Finance, s.r.o. Vladimír Pikora, ministr zemědělství za KDU-ČSL  Marian Jurečka, děkan Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně Pavel Ryant, radní Prahy 6 za KDU-ČSL a předseda komise pro sociální a zdravotní problematiku Marian Hošek, socioložka a bývalá slovenská premiérka Iveta Radičová, předsedkyně správní rady Institutu pro digitální ekonomiku Jana Adamcová a  odborník na regionální rozvoj z VŠE Marek Jetmar.

Vítězné práce si můžete přečíst na stránkách projektu zde.

Všem účastníkům i porotcům soutěže srdečně děkujeme za účast!

Videozáznam z předávání cen vítězům najdete zde.

Vzdělání a prosperita jsou naprosto bezpodmínečně propojeny

| Bylo | Žádné komentáře

Institut pro křesťansko-demokratickou politiku uspořádal kulatý stůl „Vzdělání jako ekonomické téma. Kvalitním vzděláním k prosperitě“ Ve čtvrtek 11. května se sešli odborníci ze sféry vzdělávání, aby debatovali o budoucnosti dané oblasti v ČR. Jednání se zúčastnili vicepremiér pro vědu, výzkum a inovace Pavel Bělobrádek, místopředseda Výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu Poslanecké sněmovny PČR Jiří Mihola, rektor Univerzity Karlovy Tomáš Zima, rektor Masarykovy univerzity Mikuláš Bek či ekonom a bývalý guvernér ČNB Pavel Kysilka.

Setkání otevřel Jiří Mihola, který zhodnotil aktuální situaci. Ocenil, že se řada věcí podařila pomocí zákonů posunout dál, nicméně zdůraznil, že jsou stále věci, na kterých se musí pracovat. Následně hovořil Pavel Bělobrádek, který podtrhnul propojenost vzdělání a ekonomického vývoje. „Vzdělání a prosperita jsou naprosto bezpodmínečně propojeny“. Dále prohlásil, že „některá čísla týkající se vzdělání nejsou úplně povzbudivá, ale celková úroveň, a to především díky jednotlivým učitelům, je stále velmi dobrá.“ Na závěr vyzvedl potřebu existence dlouhodobé koncepce, která je nutná pro celosvětové posílení úrovně českého školství ve srovnání s ostatními státy světa.

Slova se ujali také rektoři Univerzity Karlovy a Masarykovy univerzity. Tomáš Zima upozornil na to, že změny ve školství nejsou politicky vděčné, neboť se jejich výsledek většinou ukáže až v dalším volebním období. Podotkl také, že když zvážíme výši odměn univerzitních asistentů, nelze se divit, že se raději uchýlí do soukromé sféry. „Mladí si jednoduše udělají trojčlenku a zjistí, že je výhodnější jezdit s vozíkem nebo stát za pokladnou v Lidlu.“ Dotkl se také problematiky revoluce 4.0, kterou podle něj nebude mít kdo dělat, pokud většina středoškolských studentů nebude dělat maturitu z matematiky.

Mikuláš Bek se zaměřil na statistický pohled na české vysoké školství. Uvedl, že podle výzkumů je struktura českých absolventů vysokých škol stejná jako v zahraničí, a to, že tu údajně máme příliš mnoho kulturních antropologů, jak lze v některých debatách zaslechnout, není podložené daty. Podle jeho názoru lze problém financování českého školství řešit dvěma způsoby, buď dojde k navýšení veřejných výdajů na školství, nebo dojde k vyšší participaci občanů na vzdělání. Za současné výše prostředků určených na české vysoké školství začnou mít dle něj nejpozději v roce 2022/2023 české vysoké školy problém být konkurenceschopné ve srovnání s vysokými školami ve světě. Nejpozději příští vláda se podle něj bude muset jasně vyjádřit k dlouhodobému směřování školství.“

Podle Jiřího Němce z pedagogické fakulty Masarykovy univerzity by se mělo prioritně najít řešení financování pedagogických fakult. Do diskuze se zapojil také Vladimír Kolder, předseda Sdružení soukromých škol Čech, Moravy a Slezska a zdůraznil, že soukromé školy jsou připraveny spolupracovat a aktivně se do projektu zapojit. Jeho kolegyně Pavla Katzová apelovala na to, aby se reforma soukromého školství neopomíjela, neboť za současné úpravy se bude ztěžovat jeho srovnatelnost s veřejným školstvím.

Ekonom Pavel Kysilka prohlásil, že v současné době máme výhodu, že máme relativně levnou a disciplinovanou pracovní sílu, máme nedestruktivní odbory, ale do 4. průmyslové revoluce to pro nás bude znamenat problém. Roboti a jejich práce jsou levnější, pracují 24 hodin 7 dní v týdnu a nemají odbory. Průmyslníci už dnes přesunují výrobu do zemí, kde je lepší výzkum a vzdělání. Robotizace se nemusí vylučovat s nízkou nezaměstnaností, v Německu či Singapuru je míra robotizace vysoká, ale zároveň mají nízkou nezaměstnanost.

Za církevní školy vystoupil předseda Asociace ředitelů církevních škol ČR Jiří Vojáček. Podle něj reformy financování regionálního školství z dílny MŠMT pouze zakonzervovala současný stav a nereagovala na žádné změny.

Na jednání vystoupil i bývalý ministr školství Ivan Pilip, který zdůraznil nutnost všeobecného vzdělání, zvláště v době, kdy velká dostupnost informací na internetu zvyšují nároky na uživatele a jejich schopnost pracovat s informacemi. „Nyní jsme v období, kdy se relativizuje pravda. Nejde jen o matematiku, ale o obecné vzdělávání.“

Na závěr Jiří Mihola uzavřel diskuzi shrnutím základních tezí, o kterých by se měla vést další debata. Mezi nimi byla nutnost posunu ve financování vysokých škol, dořešení financování soukromého a církevního školství a přetvoření pedagogických fakult takovým způsobem, aby se staly exkluzivním prostředím atraktivním pro schopné studenty.

Jednalo se o druhý stůl s představiteli školství v ČR, který Institut pro křesťansko-demokratickou politiku uspořádal. Tímto tématem se budeme zabývat i nadále.

Zbraně a zbrojní legislativa

| Brněnská kavárna, Bylo | Žádné komentáře

Čtvrtá Brněnská kavárna. Téma: Zbraně a zbrojní legislativa. Host: Jakub Smetánka a Josef Kraus. Moderátor: Jakub Krainer. Místo a čas: Impact Hub, Brno, 24. dubna 2017.

Hosté, viceprezident asociace LEX Jakub Smetánka a bezpečnostní expert z FSS MUNI Josef Kraus. debatovali především o nové zbraňové směrnici. Oba připustili, že byla vytvořena s dobrým úmyslem, nicméně oba ji pokládají za příliš přísnou pro české poměry. Jakub Smetánka vysvětlil, jaké možné negativní následky může přinést. Josef Kraus se zaměřoval více na proces jejího vzniku. Oba se nakonec shodli, že Evropa by měla na teroristické útoky nějakým způsobem reagovat a že bychom všichni měli pracovat, abychom udělali Evropu bezpečnější.

Útok na Bělorusko by i ruská státní televize těžko vysvětlovala

| Beseda v Besedě, Bylo | Žádné komentáře

Třináctá Beseda v Besedě. Název: Pozice opozice v Bělo(Rusku)? Hosté: Jan Šír, Ondřej Soukup a Michaela Šojdrová. Místo a čas: Malostranská beseda v Praze, úterý 18. dubna 2017. Moderátorka: Veronika Sedláčová. Debata doprovázená hudbou dua Adams Emily ve složení Emilie Bauerová a Martin Adamovský.

Podle Ondřeje Soukupa z Hospodářských novin bylo tentokrát na protestech v Bělorusku více lidí, navíc to byli lidé, kteří se na nich pravidelně neobjevují. I sami představitelé opozice byli překvapeni, že se sešlo tolik lidí.

Jak dlouho protesty potrvají, bude záležet hlavně na prezidentu Lukašenkovi, myslí si europoslankyně Michaela Šojdrová, a na tom, kdo mu pomůže. Režim v Bělorusku je ve špatném stavu. Je to příležitost pro EU, na druhou stranu je to silně problematické, jelikož nechceme podporovat režim potlačující opozici.

„Je Bělorusko na rozcestí?“ ptá se moderátorka Veronika Sedláčková. Podle Jana Šíra z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy to lze těžko určit. Existuje příklad Ukrajiny. Tam byl režim, který se přikláněl k Rusku, a sázel na represe. Proti němu se stavěla politická i občanská opozice, což vedlo k rozdělení společnosti a následnému ruskému zásahu. Evropa rozhodně nemá zájem na destabilizaci další země na východě.

O situaci v Rusku Jan Šír říká, že už v něm opadlo opojení z válečné propagandy, která měla přikrýt vnitřní problémy země. Za zlomový považuje přelom let 2011 a 2012, kdy byly zfalšované prezidentské i parlamentní volby, což vedlo k protestům několika tisíců lidí v ulicích. Tím se mj. ukázalo, že režim nemá všechno úplně pod kontrolou. To vedlo k úpadku jeho legitimity, a to vedlo k agresivní zahraniční politice.

Jestli se Rusko obrátí agresivně na Bělorusko nelze odhadnout, podle Michaely Šojdrové bude záležet na domácí reakci. My jako Evropská unie můžeme působit ekonomicky. Ondřej Soukup útok na Bělorusko považuje za velice nepravděpodobný. „Útok na Bělorusko by i ruská státní televize těžko vysvětlovala.“

Otázky z publika. Jedna z divaček je Běloruska, která se protestu přímo účastnila, a tak představuje svůj pohled na protesty v Bělorusku. Potvrzuje, že zásah proti protestujícím byl velice tvrdý.

Po takřka dvou hodinách se loučíme s našimi hosty. Děkujeme všem za účast a těšíme se 15. května, kdy budeme hovořit o francouzských volbách.

Jakou Evropu potřebujeme? Debata 11. května, Praha

| Bude | Žádné komentáře

Vážené dámy, vážení pánové,

srdečně Vás zveme na veřejnou debatu na téma „Jakou Evropu potřebujeme“, která se uskuteční ve čtvrtek 11. května 2017 od 18:30 hodin v pražském Café Louvre. Organizátoři akce jsou Konrad-Adenauer-Stiftung, Institut pro křesťansko-demokratickou politiku a TOPAZ.

Evropská unie stojí před doposud největšími výzvami: rozhodnutí o Brexitu stejně jako nové vnitřní a vnější hrozby jsou pro evropský projekt těžkou zkouškou. Jsou slyšet stále častěji obavy, zda dokáže Evropská unie tyto problémy vyřešit. Evropská unie potřebuje nové nápady, jakým směrem by se měla dále rozvíjet. K čemu potřebujeme Evropskou unii ve 21. století? Je flexibilní Evropská unie s více rychlostmi řešením? Ve kterých politických oblastech je zesílená evropská spolupráce smysluplná a ve kterých ne?

O těchto a dalších otázkách budou diskutovat politici ze čtyř středoevropských zemí:

Hans-Peter FRIEDRICH

Exministr vnitra SRN, Místopředseda poslaneckého klubu CDU/CSU, Německý spolkový sněm

Miroslav KALOUSEK

Exministr financí ČR, Místopředseda rozpočtového výboru, Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, předseda TOP 09

Pavel SVOBODA

Předseda právního výboru, Evropský parlament

 Zsolt CSENGER-ZALÁN

Předseda zahraničního výboru, Maďarské národní shromáždění

Ivan ŠTEFANEC

Člen výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů, Evropský

parlament

Moderace:  Pavlína KVAPILOVÁ

Simultánně tlumočeno do německého, maďarského a českého jazyka.

Místo konání: Café Louvre, Národní 22, Praha 1

Počet míst je omezen. REGISTRUJTE SE NA INFO.PRAG@KAS.DE

Matthias Barner, ředitel zastoupení Konrad-Adenauer-Stiftung v ČR a na Slovensku
Jan Šmídek, ředitel IKDP
Reda Ifrah, ředitel TOPAZu

Se smysluplnými vztahy se máme lépe

| Beseda v Besedě, Bylo | Žádné komentáře

Dvanáctá Beseda v Besedě. Téma: Máme se fakt tak blbě? Hosté: Jakub Rákosník, Ladislav Heryán, Martin Buchtík. Místo a čas: Malostranská beseda v Praze, pondělí 3. dubna 2017. Moderátorka: Veronika Sedláčová. Debata doprovázená hudbou dua Adams Emily ve složení Emilie Bauerová a Martin Adamovský.

„Máme se fakt tak blbě?“ otvírá debatu moderátorka Veronika Sedláčková. Podle kněze a teologa Ladislava Heryána to záleží na každém z nás.  „Asi jak kdo.“ Záleží na tom, kolik toho člověk potřebuje, záleží na hodnotách, dodává. “Se smysluplnými vztahy se máme spíš lépe.“ Ze sociologického hlediska lze na tuto otázku odpověď u jednotlivců poměrně dobře, ale u velkých skupin je to složité, říká sociolog Martin Buchtík.

Historicky vzato jsme se nikdy neměli lépe, dodává historik Jakub Rákosník. Ať už se jedná o HDP či rozdělení majetku ve společnosti, situace nebyla lepší ani za dob první republiky, i když máme sklony po roce 1989 se k tomuto období vztahovat.

Lze říct, že je rozdíl ve spokojenosti mezi lidmi ve městech a na venkově? To je těžká otázka, říká Martin Buchtík, jak rozlišit, co je venkov a co města. Suburbia kolem Prahy jsou často bohatší než města. Nejčastěji užívané a nejvíce funkční dělení je podle dosažení vysokoškolského vzdělání. Co se týká vnímání rozdílů mezi velkými městy, konkrétně Prahou a zbytkem republiky, Ladislav Heryán rozdíl vidí. Lidé v Praze žijí v takovém státu ve státě, ale může to být i naopak. Může to být i tím, že často zobecňujeme.

Na Filipínách lidé věnují většinu svého času shánění obživy, takže žijí autentičtěji. Musí se soustředit na přežití a nemají čas na nudu nebo další věci, které vidíme v dnešní společnosti. „A co je hlavní kritérium, které určuje náš pocit?“ „Smysluplnost,“ odpovídá Ladislav Heryán.

Martin Buchtík si nemyslí, že ztrácíme smysl, ale transformovali jsme jej do vydělávání peněz. Možná nás to neučiní šťastnými, ale je to měřítko úspěchu. Pocit spokojenosti sám o sobě hledáme v každodenním životě. Naplnění nacházíme v konkrétních okamžicích.

Jsou mladí rozdílní oproti zbytku populace? Výrazně méně se zajímají o politiku, ale jsou optimističtější ohledně své budoucnosti, než jejich rodiče, dokonce optimističtější, než jejich vrstevníci v zemích západní Evropy, říká Martin Buchtík.

Mladí lidé dříve nebyli tolik ve středu politického zájmu, říká Jakub Rákosník. Plnoletost byla na 18 let posunuta až po 2. světové válce, takže pro politiky nebyli tak zajímaví. První republika byla „gerontokratická“, otcové zakladatelé mezi sebe nikoho nepustili, a změna přicházela jen se smrtí. Na jejich místa se navíc dostávali padesátníci, kteří na to léta čekali zapojeni do systému.

Nejsou prohlášení, že se máme blbě, jen mýtem užívaným populisty, aby lépe ovládali lidi? Ti, kteří se bojí, jsou lépe ovladatelní. Podle Martina Buchtíka je potřeba rozdělit to, co se říká v typické české hospodě, což je pro dnešní generaci Facebook, a skutečnost.

V osobním kontaktu lidé uváděli, že jejich spokojenost se životem stoupala v 90. letech, propad přišel v 2008 a 2012, ale poslední rok a půl opět stoupala. Problémem je, že nás jednodušeji ovlivní špatná zpráva. Jednodušší je proto podávat zprávy, že se máme hůře, než bychom mohli, ale na úkor někoho. Ladislav Heryán dodává, že právě na Facebooku je poznat, když se lidé vymezují používajíc fráze, které někde slyšeli, a přemýšlejí způsobem, který jim byl ukázán. Z toho se ale podle něj nedá uniknout diskuzemi na Facebooku.